pátek 12. října 2012

Tak nakonec jsem udělala to, čemu jsem se léta chtěla vyhnout. Učím Adélku i v šesté třídě.  Za ty roky naší domácí školy totiž začala chodit do tolika odpoledních kroužků, že kdyby teď měla začít chodit do školy, musela by jich nejmíň polovinu zrušit. A tak jsme se rozhodly nerušit kroužky a pokračovat v domácí škole. A já jsem zjistila několik věcí:

1. Zatímco s Violkou, která je teď ve třetí třídě, nám stále denně stačí učit se cca 1,5 až dvě hodiny (na násobilku a vyjmenovaná slova se příliš mnoho zajímavostí prostě nenabalí). S Adélkou téměř nestíháme. V Zeměpise, Přírodopise, Dějepise, Fyzice i v Geometrii nebo Občanské výchově se totiž učí tak zajímavé věci, že není problém strávit doma nad učivem, kterému je v běžné škole vyhrazeno 45 minut, tři hodiny...

2. Učebnice, které jsme si vybraly jsou opravdu dobře udělané. Jsou zajímavé, dobře napsané, se spoustou zajímavých informací a obrázků. Lákají k tomu sednout si s nimi a přečíst je jako knihu, bez přestávky. Zkušennost naprosto odlišná od mého dětství.

3. To, co jsem po dlouhou dobu považovala za pro mě definitivně uzavřenou kapitolu, se mi znovu otevírá. Najednou jsem si s ohromením uvědomila, že jsem dostala novou šanci k proniknutí do všech těch oblastí, které jsem ve svém školním věku odmítla brát vážně. Dějepis, fyziku, zeměpis... A tak teď trávím večery pročítáním blogů o fyzice a přemýšlením o vlastnostech atomů. A to až do té míry, že se mi ty nové informace míchají s běžným životem. Ano, stalo se mi už, že jsem se přistihla při představě, že se pohybuji jako atom kapalné látky :)

4. O domácí škole se často mluví v souvislosti se silně věřícími rodinami. Moc jsem tomu nerozumněla, proč zrovna tohle by měl být důvod učit svoje děti doma. Až teď, když se učíme o vzniku vesmíru, mi přišlo velmi líto, jakým sterilním způsobem je něco tak zázračného, záhadného a dokonalého dětem předloženo. Ne, nikdy bych nechtěla, aby moje děti získaly pocit, že za vším stojí náhodný kontakt prachu, mlhoviny a atomů, který vyústil ve Velký třesk. A kde se tam vzala lidská duše? Nebyl by právě tady prostor pro udržování alespoň minimálního duchovního rozměru ve vyučování? Ať už by závěry byly jakékoliv, každá debata na podobné téma je přece přínosná. A trocha ohromení nad dokonalostí a krásou světa (kterou určitě umí každý trochu šikovný učitel v žácích vzbudit) určitě není nikdy na škodu.









7 komentářů:

  1. Lununku....dobrá volba....jste úžasní..♥

    OdpovědětVymazat
  2. můj sen, můj svět, moje srdeční záležitost♥
    můj obdiv, moje souznění, moje odvaha♥

    OdpovědětVymazat
  3. Obdivuju a fandím vaší domácí škole. My jsme s učiteli trochu, trochu dost bojovali, škoda, že tehdy to doma nešlo. Strávila jsem s dětmi několik let doma a zpětně to vidím, jako nejhezčí a nejsmysluplnější období. Škoda, že všechny nakonec vyrostou:-)Máš hezký blog, moc příjemné počtení. Přeju krásné podzimní dny. Pavlína

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlíno, taky jsem přesvědčená, že čas strávený s dětmi je jeden z těch smysluplných :) Děkuji, krásné pozdimní dny i tobě :)

      Vymazat
  4. Ó... já měla zato, že domácí škola je možná pouze na prvním stupni. Je to jinak?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už několik let je to jinak, Vendulino :) ...Individuální vzdělávání je povoleno i na druhém stupni. Učitel, který dítě učí (rodič, nebo jím pověřená osoba) musí mít VŠ vzdělání. Pro první stupeň stačí maturita :)

      Vymazat
    2. Úžasné! Děkuji za informaci:)

      Vymazat