čtvrtek 28. března 2013

   Kdysi jsem se v knize Jaroslava Svobody Ekozahrady dočetla o tom, co se stane, když ze sadu zmizí ptáci. Stromy přestanou plodit. Přišli na to náhodou jednou v americe, když v jednom sadu spolu se škůdci vyhubili i ptactvo.
   Ať teď listuji zmíněnou knihou jak chci, na tento úryvek nemůžu narazit, tak ho tu nebudu citovat. Vzpomněla jsem si na něj nedávno, když se v zahradě u domu, kde jsme donedávna bydleli, stal malý zázrak. Stará švestka, která už léta nerodila, se najednou obalila plody tak, že se jí pod jejich tíhou lámaly větve.
   A tehdy jsem si vzpomněla na zmíněný úryvek popisující nešťastný přehmat s postřiky a napadlo mě, že jsme u nás provedli opačný pokus. Ten rok jsme totiž do koruny téhle švestky v zimě umístili krmítko pro ptáky. Koruna pak byla po celou zimu a jaro pořád plná nejroztodivnějších ptáků.
   A možná, že to bylo i úplně jinak, co já vím.
   Každopádně by mě teď zajímalo, jaký užitek budeme mít letos z toho, že máme každý den srnky až u domu :)
   Krásný zimní Zelený čtvrtek vám všem :)


středa 20. března 2013

Už týden od rána do noci jenom šiju. Dokonce i u jídla. A snad poprvé v životě se mi daří dodržet časový plán, který jsem si vymyslela. Už mě čeká jen výroba vizitek a nástěnky na připevnění broží.
Na sobtním Dyzajn Márketu se sejde 130 tvůrců a tak jsem svůj sortiment založila na taškách. Myslím, že nic jiného nakupující, kteří se dostanou až k našemu stolku už potřebovat nebudou :) Pro jistotu jsem šití tašek proložila i ušitím několika broží, náramků a malých taštiček do pasu. Už mě čekají jen čelenky a můžu vyrazit :)
V sobotu nás najdete u jednoho stolku společně s mari.bou. A abych se vám konečně nějak odvděčila za přízeň, tak když se mi představíte jako čtenářka mého blogu, máte u mě slevu 50 Kč.
(Za fotku Clooneyho, stejně jako i za obrázek na ní, děkuji Violce.)
Krásný zbytek týdne :)

 











pátek 15. března 2013

První lustr v domě visí :) Není to úplně ono, ale myslím, že to ani není úplně nejhorší... Návod k háčkování těchhle mušliček jsem našla na Youtube, příze je víc než třicet let stará, vyrobená ve Vlněně se sídlem na Přízové ulici v Brně ;) a drát je obyčejný plotový. To nerezové nahoře je část cedníčku, chtěla jsem tam původně umístit plechovou prolamovanou formičku na pudink, ale v našem železářství ji nevedou...










úterý 5. března 2013

"Kdokoli někdy pozoroval jiřičky a vlaštovky, jak se v září shlukují na telegrafních drátech, švitoří, jednotlivě i v malých skupinkách poletují nad holými strništi, znovu se vracejí a usedají ve stále delších a delších řadách nad žloutnoucími okraji cest, jak se stovky ptačích jedinců v rostoucím vzrušení shromažďují a spojují do shluků a tyto shluky volně a neuspořádaně splývají, až vytvoří obrovské neorganizované hejno, husté u středu a rozptýlené při okrajích, hejno, které se ustavičně trhá a znovu formuje jako mračna na obloze či vlny na moři až do okamžiku, kdy převážná část ptáků (nikoli však všichni) ví, že nadešla chvíle k odletu: a pak vyrazí na svůj každoroční tah k jihu, daleký let, který mnozí z nich nepřežijí; kdokoli tohle někdy pozoroval, viděl v činnosti proud, jenž propojuje tvory, kteří o sobě uvažují na prvém místě jako o součásti celku a teprve druhotně, pokud vůbec, jako o jednotlivcích, který je spojuje a pohání k činnosti bez vědomého záměru či vůle: uviděl v činnosti anděla, který hnal první křížovou výpravu do Antiochie a který žene lumíky do moře."
                                                                       (Richard Adams, Daleká cesta za domovem)


   Tenhle úryvek z knihy, kterou právě četeme s dětmi před spaním, přesně obsáhl to, o čem už nějaký čas přemýšlím. Když pozorujeme hejno ptáků, nebo ryb, je na první pohled jasné, že jsou jedním organismem. A přesto i jako jednotlivci jsou ptáci či rybky schopní dokonale fungovat. Jakým způsobem se dokáží takhle dokonale propojit v jednu mysl? Znáte ten stav vědomí těsně před usnutím, kdy už myšlenky přestáváme ovládat? V takové chvíli přichází ke slovu intuice a jsme schopní čerpat informace z takových rovin mysli, do kterých se obvykle nevydáváme. V takovou chvíli jsme schopní se propojit s myslí jiného člověka. Několikrát se mi to povedlo s malým dítětem a občas i se psem. Ano, řekla bych, že některé malé děti a zvířata mají mysl otevřenou v téhle rovině stále. A řekla bych, že právě díky tomu se hejna zvířat dokáží chovat jako jedna bytost.
   Loni jsem se na permakulturním kursu dozvěděla, že podobně funguje i les a další rostlinná společenstva. Když se něco stane na jednom konci lesa, téměř okamžitě to "vědí" stromy na druhém konci.
   Podle budhistů duše vtělená do těla zvířete v tomto životě stagnuje, nemůže dojít probuzení. A teď mě napadá, jestli to není proto, že v těle zvířat duše probuzená je. A i přesto, že narodit se jako zvíře znamená jednoznačně život v utrpení, začínám chápat, proč je to zároveň tak záviděníhodné...