úterý 10. prosince 2013

   Určitě jste už někdy narazili na pozoruhodné objevy a teorie zakladatele oboru primární vnímavosti buněk Cleva Backstera. Na úplném začátku jeho objevů stála zvladlá pokojová rostlina, Dracaena massangeana. V okamžiku, kdy ji zaléval, ho napadla otázka, za jak dlouho se voda dostane z kořenů do listů. Připojil k listu téhle rostliny polygrafické elektrody a čekal, zda se změna úrovně odporu rostliny způsobená vodou nějak projeví na papíru grafu. A byl překvapen téměř okamžitou reakcí, která připomínala reakci člověka při emocionální stimulaci. Při dalších pokusech brzy zjistil, že rostlina reaguje již na pouhou jeho myšlenku jí nějak prospět nebo ublížit! Provedl stovky dalších pokusů nejen s květinami, ale i s ovocem, zeleninou, jogurtem, vejci, plísňovými kulturami i lidskými buňkami.
   A zjistil třeba to, že když se rozhodneme vzít z mísy ovoce nebo zeleniny jeden kus a ten sníst nebo uvařit, vybraný kus "omdlí" ještě předtím, než se ho dotkneme, v okamžiku, kdy na něj pomyslíme. "Omdlení" se v grafu projevuje jako přímka, která znázorňuje "bezvědomí". Také vejce takhle "omdlí", když se je rozhodneme rozbít. A dokonce vykáže nervózní odezvu, pokud v jeho blízkosti rozbijeme jiné vejce. Zjistil že rostliny dokáží projevovat dokonce intenzivní rozčilení, pokud se v jejich blízkosti ubližuje jakýmkoliv jiným formám života.
   Všiml si taky třeba, že domácí rostliny prokazují obavy, když kolem nich prochází pes. A dokonce reagují na signály umírajících buněk zasychající krve při říznutí do prstu. Ano, přesně tak, mrkev ve vaší ledničce s vámi soucítí :)
   Vzdálenost mezi rostlinou a člověkem vysílajícím myšlenku k této konkrétní rostlině vůbec není podstatná. Přenosu signálů nedokáže zabránit ani žádná fyzická překážka, jako třeba olověné přepravky, do kterých se rostliny pokusně umístí, nebo Faradayova klec.
   Cleve Backster tento fenomén nazývá "primární" protože tímto způsobem vnímají všechny buňky, které kdy zkoumal.
   A já jsem si právě vzpomněla na to, jak mě v létě jeden můj známý během rozhovoru překvapil otázkou ...A jak sečete trávu? A já mu říkám ...no normálně, kosou, po kouskách, když je čas. A on říká, ale já myslím, jestli jí předtím dáte vědět, že jdete síct, aby se stáhla do země. Ne, tak to neděláme... A teď už vím, že přesně tohle mi chybělo. Dávat vědět trávě, že má "omdlít" a předem upozornit pokrmy, že se mají uvést do bezvědomého stavu. Ano, naprosto vážně, vraťme se ke zvykům mnichů starověkého Tibetu :)

   Pokud vás tohle téma zaujalo, mnohem víc si můžete přečíst třeba v této knize. Spoustu videí najdete i na youtube.

   A nakonec něco adventního :) Betlém, který Violka vyrobila v půlce října. Už ho na okně samozřejmě nemáme ;)






5 komentářů:

  1. Leninko! Já tě tak ráda čtu ♥♥♥. A betlém je/byl parádní :-)

    OdpovědětVymazat
  2. teda! to je věc! děti jsou skvělé, často na vás myslím.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc zajímavé, děkuji. utvrzuje mě to v pocitu, že kolem nás se dějí věci, o kterých nemáme šajnu...

    OdpovědětVymazat