čtvrtek 12. prosince 2013

   Od poslední rodičovské schůzky, která proběhla minulý týden, mi leží v hlavě jedna věc. Odcházela jsem z ní s pocitem, že svět začal fungovat podle toho, jak já si vymyslím :) Paní učitelka mezi řečí zmínila, že přestala dětem psát čárky za zapomínání. A přímo ke mně pronesla poznámku o tom, že má k dispozici zásobu pravítek pro ty, co zapomenou! Přesně o tomhle jsem se tu nedávno zmiňovala, když jsem si stěžovala na to, jak některé věci ve škole fungují. A neuběhl ani měsíc a věci se samy začaly měnit! Sem tam mi během týdne přišlo na mysl, že paní učitelka narazila na můj blog a změny provedla záměrně. Ale paní učitelka přece nemá jak na můj blog narazit. Až dnes jsem na to přišla! Objevila jsem tu cestu, kterou sem paní učitelka mohla zabloudit :)
   Pokud je to opravdu tak, tak vás moc zdravím, paní učitelko, a děkuji za velmi vstřícný přístup :)
   A pokud to tak není, tak to taky vůbec není špatné. Konečně se mi vyplnil můj dávný dětský sen a  mám kouzelné sluchátko! Budete ho chtít  taky půjčit? :)

   Loučím se obrázkem z knížky Edwarda Leara Alphabet of Nonsense. Nijak nesouvisí s tím, co jsem psala. Taky vás v podobných knížkách vždycky nejdřív zajímá, jak se autor vypořádal s málo používanými písmeny? Krásný večer :)



středa 11. prosince 2013

   Nalezeno na kuchyňské lince :)  



   A nejvíc mě mami zklamalo, že ta tyčinka vůbec nechutnala po mátě. A proč měla chutnat po mátě, Violko, ona není mátová. Je mátová, je to tam napsaný. Kde je to napsaný? Vlastně nakreslený. To není máta, to je konopí, Violko. Má to obsahovat konopné proteiny. Ahá, tak já to ještě zkusím. ...Ne, teď mě taky vůbec nechutná.


úterý 10. prosince 2013

   Určitě jste už někdy narazili na pozoruhodné objevy a teorie zakladatele oboru primární vnímavosti buněk Cleva Backstera. Na úplném začátku jeho objevů stála zvladlá pokojová rostlina, Dracaena massangeana. V okamžiku, kdy ji zaléval, ho napadla otázka, za jak dlouho se voda dostane z kořenů do listů. Připojil k listu téhle rostliny polygrafické elektrody a čekal, zda se změna úrovně odporu rostliny způsobená vodou nějak projeví na papíru grafu. A byl překvapen téměř okamžitou reakcí, která připomínala reakci člověka při emocionální stimulaci. Při dalších pokusech brzy zjistil, že rostlina reaguje již na pouhou jeho myšlenku jí nějak prospět nebo ublížit! Provedl stovky dalších pokusů nejen s květinami, ale i s ovocem, zeleninou, jogurtem, vejci, plísňovými kulturami i lidskými buňkami.
   A zjistil třeba to, že když se rozhodneme vzít z mísy ovoce nebo zeleniny jeden kus a ten sníst nebo uvařit, vybraný kus "omdlí" ještě předtím, než se ho dotkneme, v okamžiku, kdy na něj pomyslíme. "Omdlení" se v grafu projevuje jako přímka, která znázorňuje "bezvědomí". Také vejce takhle "omdlí", když se je rozhodneme rozbít. A dokonce vykáže nervózní odezvu, pokud v jeho blízkosti rozbijeme jiné vejce. Zjistil že rostliny dokáží projevovat dokonce intenzivní rozčilení, pokud se v jejich blízkosti ubližuje jakýmkoliv jiným formám života.
   Všiml si taky třeba, že domácí rostliny prokazují obavy, když kolem nich prochází pes. A dokonce reagují na signály umírajících buněk zasychající krve při říznutí do prstu. Ano, přesně tak, mrkev ve vaší ledničce s vámi soucítí :)
   Vzdálenost mezi rostlinou a člověkem vysílajícím myšlenku k této konkrétní rostlině vůbec není podstatná. Přenosu signálů nedokáže zabránit ani žádná fyzická překážka, jako třeba olověné přepravky, do kterých se rostliny pokusně umístí, nebo Faradayova klec.
   Cleve Backster tento fenomén nazývá "primární" protože tímto způsobem vnímají všechny buňky, které kdy zkoumal.
   A já jsem si právě vzpomněla na to, jak mě v létě jeden můj známý během rozhovoru překvapil otázkou ...A jak sečete trávu? A já mu říkám ...no normálně, kosou, po kouskách, když je čas. A on říká, ale já myslím, jestli jí předtím dáte vědět, že jdete síct, aby se stáhla do země. Ne, tak to neděláme... A teď už vím, že přesně tohle mi chybělo. Dávat vědět trávě, že má "omdlít" a předem upozornit pokrmy, že se mají uvést do bezvědomého stavu. Ano, naprosto vážně, vraťme se ke zvykům mnichů starověkého Tibetu :)

   Pokud vás tohle téma zaujalo, mnohem víc si můžete přečíst třeba v této knize. Spoustu videí najdete i na youtube.

   A nakonec něco adventního :) Betlém, který Violka vyrobila v půlce října. Už ho na okně samozřejmě nemáme ;)






středa 4. prosince 2013

Ve třídě, do které pořád ještě chodí Violka, se děti domluvily, že si i letos rozdají adventní dárečky. Každé dítě koupí nebo vyrobí 23 malých dárků pro ostatní a během adventu je rozdá ostatním dětem. Každý den jedno dítě rozdává. Violka ušila tyhle deníčky. Minulý týden si spočítala, že musí ušít každý den čtyři, aby to stihla. Včera už to nevydržela a pod návalem euforie z toho, že některé děti už dárky rozdávaly, překročila plán a došila zbylé kusy najednou. A tak dnes s úsměvem od ucha k uchu odjela do školy s kabelkou deníčků. (A nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec jich měla 28!)

Krásný advent i vám :)