pátek 7. března 2014

   Violka se rozhodla, že zrecykluje všechny krabice, které doma najde. A to tak, že nám s nimi vyzdobí dům. Téma recyklování si Violku našlo i přesto, že jsem se v domácí škole snažila opakovaně nabízenému tématu recyklace napříč všemi školními předměty vyhýbat. Ne že bych něco měla proti samotné myšlence (doma odpad důsledně recyklujeme), jen se mi příčilo podsouvat dětem pocit zodpovědnosti za osud země skrze třídění odpadků, když těžiště celého problému leží někde jinde, naprosto mimo jejich dosah i možnosti chápání. Ale může někdo ve škole dětem vykládat, že ty obaly, které ony mají třídit by tady třeba vůbec ani nemusely být, kdyby někdo dospělý chvilku přemýšlel a zavedl systém, který by potřebu obalů minimalizoval? Že jsou tu mnohem závažnější ekologické problémy, se kterými si nechtějí vědět rady ani dospělí?

   To mi připomnělo jednu epizodu dětského seriálu, který jinak považuju za povedený a milý. Tenhle díl ale představuje přesně to, co v tvorbě pro děti naprosto odmítám akceptovat a co se dětskou literaturou, časopisy a pořady velice fikaně šíří - agitace a manipulace ať už ve prospěch "zdravé výživy", ochrany planety nebo přijatelných postojů a vzorců chování. Několikrát se mi stalo, že jsem byla nucena podobnou pohádku dočíst do konce a je pravda, že jsem se cítila podvedenější než děti, kterým jsem ji četla. Děti tyhle pohádky jen nebaví.

   A nakonec mě v souvislosti s ekologií napadá ještě jedna věc. Nedávno jsem se někde dočetla, že ekologičtější variantou pracího prášku je perkarbonát sodný, který se používá jako bělidlo. Vyzkoušela jsem ho a zjistila jsem, že přestože je levnější, než prací prášky a je údajně snáze biologicky odbouratelný, prádlo vypere mnohem lépe! Je tu někdo, kdo rozumí téhle problematice a tenhle paradox mi objasní?
   ...Perkarbonát si objednávám tady, spolu s přípravkem TAED, ketý se k perkarbonátu přimíchává v poměru 100:3.

Ano a ty Violčiny krabice, ketré se nám začaly doma objevovat mě baví a uznávám je jako velice smysluplnou formu recyklace :)

   Krásný den :)
   









8 komentářů:

  1. Lanovka pro anděly (když už je bolí křídla). Špica.

    OdpovědětVymazat
  2. Leni, já mám pocit, že ten perkarbonát je v těch prášcích obsažen taky (v některých určitě!) akorát, že je tam pouze přimíchán k ostatním (nejspíš většinou dost zbytečným :-/) chemikáliím... on se v té teplé vodě ( S TAEDEM I VE STUDENÉ) rozkládá tuším na sodu a peroxid vodíku a to už je docela dost dobré bělidlo ne? myslím, že snad někdo peroxid vodíku používal i přímo na skvrny,, což je samozřejmě ošemetné na barevném oblečení, pokud tam nechceme mít vybělenou skvrnu...ale v malém množství přidávám i k barevnému a naprostá spokojenost :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, ano, přesně takhle jsem to vyčetla na internetu. Peru s ním i barevné oblečení (i s ohledem na fakt, že není úplně zaručen výsledek) a žádný kus oblečení zatím neutrpěl újmu. Jen mě zajímalo, jestli je to opravdu tak "ekologické". Na wikipedii jsem se dočetla, že je perkarbonát součástí mnoha ekologických čistících prostředků pro domácnost. Tak snad to tak je :)

      Vymazat
  3. A violčina recyklace (i tvůj názor na ni a na agitaci a recyklační výchovu ve školách) se mi líbí ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  4. Naprosto super,asi Violce navrhnu...lanovku Třinec- Olomučany.....:o)

    OdpovědětVymazat
  5. a ten perkarbonát sodný používáte samotný na praní? nebo s mýdlovým slizem? a vždy s TAED? a jaké množství na 1 pračku? díky za odpověď dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito, perkarbonát používám na praní samotný, vždy s TAED (TAED 2-3 procenta z celkového množství). Do pračky ho sypu přibližně stejné množství jako bych dávala prací prášek. Do alchymie okolo mýdlového slizu jsem bohužel nikdy nepronikla...

      Vymazat
    2. děkuji, dita

      Vymazat