středa 28. srpna 2013

   Nedávno jsem narazila na zajímavá mentální cvičení, která učí člověka vnímat energie v krajině. Jedno z nich spočívá v komunikaci se stromy. Je velice jednoduché. Vyberete si strom, přiložíte k němu čelo a představíte si, že vám z oblasti okolo srdce vychází energie, do které strom pojmete, doslova ho svojí energií obejmete. Podle autora těchto cvičení můžete od stromů tímto způsobem získávat různé informace, třeba o místě kde rostou.
   Překvapilo mě, jak se moje vjemy při tomto cvičení liší podle toho, jaký druh stromu si vyberu. Modřín mě táhne vysoko nad moji hlavu. Když se s ním propojím mám téměř fyzický pocit, že mi hlava vyletěla vysoko nad tělo. Dub na mě působí přesně opačně. S ním cítím velkou sílu v nohách a hluboko pod nimi. Od buku získávám pocit mohutného těla. Přímo cítím, jeho hutnost.
   Dnes ráno jsem v lese zahlédla obrovský, silný buk. Odhadla bych, že stojí na tom místě možná dvě stě let. A ten mě oslovil. Cítila jsem, že si přeje, abych šla blíž. Přiložila jsem k němu čelo a ucítila jsem vekou sílu, najednou jsem měla pocit, že už se nepohnu. Nohy se mi pevně spojily se  zemí. A pak se stalo něco velmi nečekaného! Uviděla jsem sebe očima stromu. Vnímala jsem něco velmi měkkého, teplého, skoro horkého, malého a velmi bezbranného.
   Celým tělem mi začal klokotat tichý smích... tohle se mi tedy ještě nestalo, strom mi velice milým a vřelým způsobem nabídl přátelství :)

Pokud tohle cvičení vyzkoušíte, napište mi, co jste se dozvěděli vy :)




15 komentářů:

  1. Leni, to jsou krásné zážitky! Slyšela jsem o muži, který měl skutečně silné přátelství se stromem. To přátelství bylo mnohem silnější než s jakýmkoliv člověkem. Když ten strom jednoho dne pokáceli, ten muž z celého srdce plakal.
    A taky mě zaujala myšlenka, že stromům lze odevzdat svoji nemoc (beze strachu z toho, že strom tou nemocí onemocní) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, pro mě jsou tohle novinky :) Sice už dlouho vnímám stromy jako bytosti s vlastní individualitou, ale nevěděla jsem, že je možné takhle jednoduše s nimi komunikovat. Ano a první, co mě napadlo cestou domů byla myšlenka na to, jestli si ještě někdy s potěšením zatopím v krbu...

      Vymazat
    2. ... pokud to není ze zbytečnosti a plýtvání, tak si myslím, že i strom rád takto poslouží ... když mu člověk poděkuje tím, že se cítí krásně, uvědomuje si jeho dar, raduje se z něj ... teplo ze dřeva je velmi mocné a hřejivé

      Vymazat
    3. Ano a takhle to vnímám i s natrhanými květinami...

      Vymazat
  2. krásné zážitky-prožitky..:-)
    k stromům si sedám ráda při meditaci, jejich síla mi pomáhá se rychleji usebrat-utišit..
    dlouho jsem pozorovala jasany..vizuelně mě nijak zvláště nelákaly..ale chtěla jsem jim porozumět ..tak jsem se jedním v meditaci propojila.. přes srdce, jak píšeš a přes korunní čakru.. a najednou jsem cítila.. a byla jsem mohutným čistým plamenem..byla to obrovská síla..tak jsem žádný strom ještě nevnímala..
    jinak mými milovanámi jsou třešně, borovice a cedry..pokud ale sebe vnímám v meditaci (nebo ve snu) jako strom..tak je to obraz modré jedličky:-) nu:-)
    zdravím tvé přátele stromy:-) příjemný den, m.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá m., to je moc krásné, co píšeš :) ...Moje milované jsou lípy, spojená se cítím s jasanem :)

      Vymazat
  3. ♥♥♥
    ... jednou mi strom pověděl - "slyšíš? rostu!" :)
    (zajímavé, že to bylo na podzim, ke spánku se ukládal, přesto pořád rostl)

    OdpovědětVymazat
  4. Leninko, musela jsem to jít hned zatepla vyzkoušet. Někdy cítím takovou nutkavou potřebu jít strom pohladit, obejmout, povídat si s ním, pozdravit jej. A tak jsme s Rozárkou dopoledne vyrazily k lesu. Mířila jsem k lipám, protože lípa byla prvním stromem, který mne v hlavě napadl...a hned bříza, ty mám také ráda, jsou to takové lehkonohé stromové víly, jak vlají ve větru. Ale to odbočuji. Došly jsme s Rozárkou k lipám, ale nebylo mi přáno, nějak jsem se necítila, a když jsem zavřela oči, někde prasklo a mezi keři, kdesi, spadla větev. Oči mi přitáhnul velikánský, mohutný jasan. Chodím kolem něj už tři roky, když se kouknu do větví, hned vím, že je to jasan, že je tam takto velký strom, vím také, ale nikdy jsem jej takto nevnímala. Nikdy jsem si neuvědomila jeho osobnost, tu sílu, mohutnost, vlastně jsem asi nikdy a nikde jinde takový obrovský jasan neviděla :-o. Věděla jsem, že musím a mohu přistoupit blíž. Rozárka seděla pěkně v kočárku, dívala se, pozorovala. To spojení s energií stromu bylo nesmírně zvláštní, všechno bylo najednou celé rozechvělé, cítila jsem se jako bych se stala prsty stromu - větvičkami a lístky, které se ve větru mihotají a třepotají. Byl to takový chvějivě lechtající pocit a pak se ve mně všechno třepotalo a tím třepotáním smálo. Trošičku mi to kazil fakt, že kousek vedle vede silnice a občas projelo auto. Každopádně to chci znovu zkusit! A ráda bych objala tu velkou třešeň, co je v lese, když se jde ke kančí studánce!

    PS. Martin se mne dnes večer zeptal: " Četlas, co psala Leninka? Doufám, že to nechceš zkoušet! :-DDD" No, zatím ještě neví, že první kolo nového seznamování se stromy, již máme za sebou :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Helenko, hned zatepla vyzkoušet, musím se tak usmívat :) ...Vidíš, bříza mě nenapadla a přitom okolo nich chodím, lehkonohé tanečnice :) A hned jak přijedeš zajdeme za velkou třešní, zkusíme to spolu, všechny tři? Pozdravení Rozárce i Martinovi ;)***

    OdpovědětVymazat
  6. já tuhle metodu praktikuji i na některé kolegy v práci- funguje to lépe, než běžná ústní komunikace.

    OdpovědětVymazat
  7. To je krása.
    Mě některé stromy taky hodně přitahují a jdu k nim, ale nepřišla jsem na to, JAK s nimi komunikovat, připadalo mi, že komunikuju spíš sama se sebou.
    Liška blokuje.cz

    OdpovědětVymazat