pondělí 17. září 2018

   Právě čtu knížku o přístupu tibetského buddhismu k léčení a narazila jsem v ní na zajímavou pasáž věnovanou jídlu. Autor (Tulku Thondup Rinpočhe) v ní vyjmenovává některé běžné buddhistické praktiky spojené s konzumací jídla. Já sama už od dětství u jídla nejraděj čtu. Cokoliv od právě rozečtené knížky přes náhodně vybranou knihu z vlastní knihovny až po reklamní letáky nebo katalogy. S manželem a s dětmi jsme si zvykli u jídla hrát hry, třeba i dvakrát denně! Samozřejmě vím, že by bylo ideální se u jídla soustředit na jídlo, ale to mi vždycky připadalo velice zdlouhavé a nudné. Ale teď jsem si to vyzkoušela.
 
   Zmiňované praktiky jsou jednoduché a krásné a mám chuť se o ně podělit, tak vám je tu ocituji:

• Jíme-li s plným soustředěním, pěstujeme vědomí, klid mír a radost.
• Jíme-li s poděkováním všem, kdo přispěli k tomu, že se tento velký dar dostal na náš stůl, pěstujeme lásku a schopnost oceňovat druhé.
• Jestliže jíme s přáním udržovat tělo, aby mohlo sloužit mnoha druhým, pěstujeme schopnost vidět víc než jen své omezené sobecké zájmy a šlechtíme zvyk oddávání mysli a těla vyšším cílům.
• Pokud jíme s vděčností za dar pro naše tělo, které je nádobou pro úžasný život, podporujeme přátelství, schopnost oceňovat druhé a úctu ke svému tělu namísto lpění, chtivosti nebo nenávisti.
• Jestliže jíme potravu se záměrem živit bakterie, které obývají naše tělo, pěstujeme smysl pro účel, lásku a šlechetnost.
• Jíme-li potravu s postojem nabízet ji božskému tělu nebo božstvu v našem těle, jak to meditující dělají, pěstujeme velké přednosti a požehnané energie.
• Tím, že jíme se správnými myšlenkami a pocity, měníme se v klidné a radostné osobnosti. Tyto vlastnosti nám prospívají a mohou nás přeměnit ve zdroje míru a radosti pro všechny.

  Zjistila jsem, že jenom přemýšlením o těch, díky kterým se moje jídlo dostalo na můj stůl bych mohla strávit celý oběd. K jejich vyčíslení by mi nestačilo trojmístné číslo! (Uvažovala jsem třeba i o lidech, kteří vymysleli obalové materiály pro suroviny, ze kterých jsem vařila. A pak třeba o lidech, kteří tyto lidi učili ve škole. Nebo jejich rodiče. Nebo je to hloupost?) Každopádně asi po měsíci soustředěného jezení jsem zjistila, že tyhle zvyklosti opravdu vedou k jakési větší vnitřní spokojenosti, radosti a k celkovému štěstí. Takový tichý a hřejivý pocit, že je všechno správně a dobře. Jako když vložíte poslední dílek do skládačky puzzle a uvidíte najednou celý krásný obrázek.
   A mimochodem ta kniha je utajený poklad. Našla jsem v ní velice silné a účinné rady, i informace, které jsem jinde marně hledala.

  A je to příliš hloupé dávat k tomuto zamyšlení fotku jídla, ale dělám to. Protože to celé píšu u oběda, právě u tohohle. A vyšel mi i čas na nějakou tu praktiku. Zkuste to taky! :)
 

čtvrtek 6. září 2018

   Spočítala jsem, že za posledních sedm let jsem do studené nebo ledové vody vlezla víc než dvatisícesedmsetkrát. A jak jsem se nedávno dočetla v rozhovoru s Tomášem Prokopem, předsedou 1. plaveckého klubu otužilců Praha, samotné ponoření se do ledevé vody není příjemné nikomu. To, proč to člověk dělá je  stav po vylezení z vody. Hodnota endorfinů v krvi stoupne až na pětinásobek běžné výšky. A je to velmi znát. Najednou máte pocit, že nic není nemožné a celý svět je tu pro vás. Pokud máte vodu po ruce a plavete hned ráno - ideálně z pyžama rovnou do plavek - nemůžete si představit lepší začátek dne. Obecně rozšířená představa, že otužováním získáte perfektní imunitu je sice správná, ale omezená. Kromě toho vám ledová voda pomůže zbavit se většiny neduhů a nemocí od drobností, které už jste vzali za své a ani si je neuvědomujete až po sužující chronické nemoci včetně těžkých depresí, vyhoření a chronické únavy. Dočetla jsem se o pozitvním vlivu chladu na diabetes. Vyzkoušela jsem ledovou vodu v akutní fázi infekčních nemocí, jakkoliv je nepříjemné s nudlí u nosu a horečkou do studené vody lézt, úleva je okamžitá a celé onemocnění zkrácené víc než o polovinu.
V poslední době vnímám velký nárůst zájmu o otužování. Myslím, že za to může i rostoucí popularita Wima Hofa - charismatického holanďana, který v hledání přínosů chladu neváhal jít až za hranice snesitelnosti.

   A je to tak jednoduché. Stačí vám jen pevná vůle, voda se vždycky najde. Já sama jsem polovinu svého života bývala nejzimomřivější člověk jakého si umíte představit. První rok, kdy mě k plavání na podzim inspiroval rozhovor v časopisu Vlasta, jsem si říkala, že prostě jen zkusím, jak dlouho na podzim zvládnu každý den plavat v bazénu u rodičů. Představovala jsem si, že budu plavat snad celé září, možná kousek října. Nakonec jsme s mým mužem plavali až do prosince a kdyby se bazén kvůli mrazu nemusel vypustit, plavali bysme dál. Od té doby plaveme každý rok - bazén u domu je pohodlný, lom krásný, a vynález posledního roku - pětsetlitrová káď na dešťovou vodu na zahradě je praktická. Ledová voda mi doslova změnila život.

   A nakonec musím zmínit rozhovor s Violkou, která poslední tři roky plave se mnou a zbavila se tak úmorných vleklých viróz, kdy ji prakticky od listopadu do dubna nepřetržitě bolelo v krku. Tak Violka mi nedávno vyčetla, že už nebývá nemocná a nemůže zůstávat ze školy doma, ležet na gauči u krbu a háčkovat a číst. Řekla jsem jí, že jí klidně napíšu na nějaký týden omluvenku a může ho strávit na gauči, ale zdravá. Nojo, ale to není ono - řekla mi!
 
Ale proč to všechno píšu? Protože teď je ta doba, kdy je nejjednodušší začít! Venku je ještě krásně, voda venku má právě teď vesměs okolo dvaceti stupňů a plavání je moc příjemné. Zkuste to!



pátek 18. března 2016

   Včera jsem při práci poslouchala svůj oblíbený pořad z archivu stanice Vltava. Šlo o Osudy japanologa a překladatele Antonína Límana - mimochodem velice zajímavé a pěkné vyprávění. Ve druhém dílu Líman popisuje příhodu ze svého dětství kdy byl stižen otravou krve.  K jeho vyléčení tehdy přispěla první dodávka penicilinu z Anglie. Po mnoha desetiletích Líman v exilu v Kanadě náhodou usedl v parku na stejnou lavičku jako pilot tehdejšího letadla! Rozumíte - anglický pilot, který dostal do Prahy první várku penicilinu a české dítě, kterému právě tato první várka penicilinu zachránila život se potkali po víc než půlstoletí v Kanadě v parku na jedné lavičce. A zrovna měli oba chuť se bavit, takže na tuhle věc i přišli!
   A právě takovýmto "náhodám", kdy otázka pravděpodobnosti už je docela mimo hru, se prý říká celestial moments - andělské okamžiky.
Od včerejška na tyhle momenty musím pořád myslet. Co je za nimi? Proč k nim dochází? A víte, na co jsem přišla? Dějí se pořád! Takhle totiž funguje svět. V kruzích, kroužcích, otáčkách. Jen se moc často děje to, že se nedáme do řeči. Že si nepřisedneme. Že si nevzpomenme. Taková otáčka totiž trvá různě dlouho. A někdy obsáhne i několik životů. Ano, už jsem zase u své oblíbené disciplíny - vytváření vlastního obrazu světa - čistě pro potěšení, pro lepší pocit, pro radost ze života. Svět JE totiž takový, jaký si ho my sami vytvoříme. Každý si nosíme v hlavě svůj obraz světa a je jen na nás, jestli si ho necháme vymodelovat novinovými články nebo vlastní bezbřehou fantazií :)
   Ale přece jen mám pro podporu svých představ něco víc, než jen bez náhubku vypuštěnou bujarou fantazii. Když jsem tu dřív psala o svých pobytech ve tmě, jen okrajově jsem zmínila jednu věc - velice se mi rozšířila schopnost vnímat i ostatní lidi jako bytosti neomezené přítomným časem. Jednoduše řečeno, občas se mi přihodí, že uvidím někoho - obvykle někoho velmi blízkého - i v jiné jeho existenci. A právě díky tomu už nějakou dobu s nadšením pozoruji právě to, čemu - jak jsem se včera dozvěděla - se říká celestial moments. Často jsou to momenty přímo famózní, obloučky, které osudy opisují přímo dechberoucí.  Ale nikdy nejsou náhodné. Nejspíš budou mít hodně společného s tím, čemu se říká karma. Pokaždé za nimi stojí silná láska - k domovu, světu, lidem, konkrétnímu člověku. Celestial moments podle mě mají co do činění se silně pozitivní karmou.
   Ale zpátky k hraní. Pokud hrozí, že vás spolkne všednodenní rutina, můžete ji začít potírat tím, že za ní začnete hledat (opravdu čistě jen pro zábavu) tyhle kouzelné spojitosti. Co spojuje všechny lidi v tomhle činžáku? V tomhle městě? V téhle třídě? Co mě spojuje s paní, která přede mnou platí u pokladny? Proč zrovna tahle vesnice leží zatopená na dně velkopřehrady? Užívejte si svoje nápady. Nechte fantazii a intuici proběhnout. Navenek se totiž vůbec nic nezmění. Hlavu zevnitř vám nikdo zkontrolovat nemůže. Ale vás bude najednou všechno mnohem víc bavit. A o to tady přece jde! ;)

A co u tohoto poslouchání a přemítání šiju? Pořád ještě gaťky - pořád mě moc baví!








úterý 5. ledna 2016

   Už chvíli jsem se tu nezmínila o svém šití. Od lnů a potištěných bavlněných látek pomalu přesouvám pozornost k bio bavlněným úpletům. Momentálně mi učarovaly veselé vzory úpletů značky Lillestoff. Jsou určeny předeším pro malé děti, mají certifikát GOTS a jsou velmi příjemné. Já jsem se rozhodla šít z nich pro dospělé ženy. Třeba tyhle "Warm & Cosy" kalhotky. Najdete je jako obvykle v mém obchodě na  Fleru nebo přímo u mě osobně!





   A abych přidala i něco inspirativního na závěr - poprosila jsem tatínka svého muže o zhotovení jednoduché kostry pro nový lustr. Je svařená ze silnějšího drátu. Můj muž ji zavěsil na strop a já s Adélkou a Violkou ji můžeme podle libosti a ročních dob či vlastních nálad balit do rozmanitých kabátků. Tady je naše vánoční varianta :)

čtvrtek 5. listopadu 2015

   Odjakživa mě na podzim pronásledují stejné úvahy. Začne to s prvním jablkem sebraným pod stromem. Odkud se vzala ta dokonalá chuť?  Jak je možné, že strom svými kořínky dokáže v hlíně (ochutnávali jste někdy hlínu?) najít tu sladkost, lahodnost a vůni. Jak vytvoří tak lákavé barvy? Dokázali byste to - dokázal by to člověk? Za pomoci světla a tepla z hlíny vytvořit nekonečné množství chutí vůní a barev (pomyslete na všechny plody, ovoce i zeleninu).
   Hned si představuju, jak by to třeba vypadalo. V obchodech by se prodávaly přístroje - člověk by si je na zahradě zapíchl do země, ony by se kontaktem s hlínou aktivovaly, do země by zasunuly ještě jemnější předivo sond a trubiček, nad zemí by rozevřely solární panelky, které by zároveň dokázaly vázat ze vzduchu oxid uhličitý a za nějaký čas byste mohli sbírat plody! Krásně byste si mohli naprogramovat, co za ovoce byste chtěli - představuju si to jako takový ten dotykový displej na váze v Kauflandu - přejít na položky Zelenina, přejít na položky Ovoce, počet i hmotnost, nutriční složení.
   A víte, proč to nejde, proč takový přístroj ještě nikdo nevymyslel a ani nevymyslí? Protože jablko je zázrak! Lidé si dost často myslí, že zázraky neexistují. Tedy, že existují jen v našich představách a fantazii. Ale je to přesně naopak. Denně se ve svém životě potkáváme se zázraky, jen jsme si zvykli brát je jako běžnou věc. Třeba právě jablko. A obecně všechny plody. Mláďata a miminka. Jak to, že se v těle matky vytvoří něco tak dokonalého? A co teprve jak se do nového těla dostane duše - nebo - pokud je pro vás duše příliš esoterický pojem - vědomí? Další zázrak.
   Zkuste je hledat - další zázraky - je to velice zábavné, dobrodružné a celá věc, pokud ji dotáhnete do konce má opravdu silné terapeutické účinky. Terapeutické přesně v tom směru, v jakém dnes většina lidí potřebuje. Skoro začínám uvažovat o tom, že si otevřu kursy Hledání zázraků v běžném životě - tolik pozitivní energie, jakou generuje hledání zázraků totiž hned tak něčím jiným nezískáte :)
   Ale pro začátek - zkuste dnes jít ven a najít, utrhnout nějaký plod a zakousnout se do něho. A zkuste při tom myslet na to, že  strom všechny ty chutě, vůně a lahodnosti svými kořínky vydobyl z půdy, z hlíny, ze vzduchu a slunčního světla a vytvořil z nich jedinečné dílo - zázrak - který je nejen velice chutný, ale obsahuje i látky, které nezbytně potřebujete k životu. Pokud si všechno představíte dostatečně barvitě, pocítíte obrovský příval vděku a ten zase s trochou šikovnosti můžete nasměrovat třeba právě na strom pod kterým jste jablko našli. A pokud se budete opravdu soustředit, můžete ucítit - s trochou cviku určitě - jak se strom celý zatetelí radostí a doslova vás obejme.
   Pro mě osobně je jablko symbolem a zároveň důkazem existence Boha - nekonečné lásky - základního dobra jak chcete. Už od dětství, každý podzim se pro mě nese v tomto duchu - trálalálalá ;)

Krásný den :)

















pondělí 30. března 2015

   Už se vám někdy stalo, že jste si řekli, že je dnes obloha škaredá? Nemám na mysli tu situaci, kdy vám počasí pokazilo plány. Mám na mysli pouze estetické hledisko bez ohledu na praktické dopady. Přemýšlela jsem o tom nedávno, když jsem pár dní ležela v posteli s chřipkou a hlava mě bolela tak, že jsem nemohla dělat nic jiného než se dívat z okna.
   A uvědomila jsem si, že se mi ještě nikdy v životě nestalo, že by se mi v nějaký okamžik nelíbila obloha.
   A pak jsem šla ještě dál a zjistila jsem, že i krajina - pokud není člověkem přímo zničená je vždycky krásná. A pak zvířata - už jste někdy viděli škaredé zvíře? Dokonce i když pomyslíte na zvířata, ktera bývají často obsahem nejrůznějších fóbií a ponoříte se jen do účelné elegance a dokonalosti formy narazíte nakonec zase na krásu.
   Rostliny jsou svým sklonem k tomu být nádherné známé všeobecně. Ale co člověk? Nechci tu vůbec přemýšlet o tom proč, ale je snad jedinou formou, která se rozhodla vzdát - ne vždy, samozřejmě - krásy?
   Abych doložila svoje úvodní tvrzení, vzala jsem si s sebou na dnešní procházku se psem foťák, abych vyfotila oblohu. Nevybírala jsem ani počasí, ani místo, ani denní dobu. Prostě náhodná obloha :)
   A jak to máte s oblohou vy? Narazili jste někdy na opravdu ošklivou?











čtvrtek 27. listopadu 2014

   Kdybyste náhodou ještě neměli program na zítřejší večer, nebo pokud si ho rovnou schválně neplánujete a hodláte se nudit, mám pro vás tip na akci na které se můžete nudit přímo stylově :) V 18:30 se v Impact Hub v Praze uskuteční 1. ročník Nudné konference .
   Já tam budu doprovázet svého muže, který promluví na téma lexikálně-sémantické komplementarity. Jde o obor, který můj muž založil a už asi rok ho rozvíjí ve facebookovém Spolku pro lexikálně-sémantickou komplementaritu.
   Kromě toho se můžete nudit třeba u příspěvků na téma How user manuals changed the world,
Přísloví - Experimentální analýza a naučný videocyklus, Něco je na něčem (komparativní analýza obsahu s důrazem na svět zvířat) nebo třeba Reklamní meteorismus.
   Pokud dorazíte a zahlédnete mě, neváhejte mě oslovit, moc ráda si v té záplavě nudy s někým povykládám :)