pátek 6. června 2014

   Během posledních tří let jsem strávila deset týdnů v absolutní tmě. Pobývala jsem v pohodlné klimatizované vilce i v hliněném domku s podlahou z udusané hlíny. Většinou jsem ve tmě strávila týden, jednou jsem zůstala dva týdny.
A co jsem tam našla? Lásku! Ne lásku jako líbivý esoterický slogan, ale lásku jako neoblomnou fyzikální veličinu.
   A protože článků o tom, co se dá ve tmě zažít, vidět a cítit vzniklo v posledních letech poměrně hodně, rozhodla jsem se, že zkusím napsat něco o tom, jak pobyty ve tmě mění člověka a jeho vnímání světa z dlouhodobého hlediska. Pokud vás tohle téma zajímá, víc si můžete přečíst právě tady. Nenapsala jsem nic, čím si nejsem jistá a nic, co bych sama nezažila. To čemu nerozumím, nebo to zatím neumím pojmenovat jsem si nechala pro sebe :)

   Krásný den :)

   ...svoje zážitky s tmou jsem před třemi roky začalka zpracovávat formou komiksu, který jsem nikdy nedokončila a teď jsem ty zápisky našla. Tady je jedna stránka :)

13 komentářů:

  1. Dunkeltherapie, o tom jsem slyšela, ale poprvé takhle detailně jako v článku.
    Je to druh zážitku, který si dovedu představit, že bych podnikla.
    Přemýšlím o délce - týden. Hned napoprvé týden. Je to dlouho, kdyby to bly jen tři dny, tak šup a šla bych do toho raz dva. A týden se zdá dlouhý, už nahání obavy. Je zajímavý, že to nahání obavy. Jo už vím, proč - zajímalo by mě, jestli se tam někdo rozjel nebo zúzkqostněl; jestli to pro někoho byl zážitek i nepříjemný, aspoň zčásti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Liško ...tvoje úvahy jsou úplně přirozené. Samozřejmě, že člověk před prvním pobytem vnímá strach, týden je dlouhá doba - sedmkrát se probudit opět do tmy... Ale jde o to, že to, co od pobytu ve tmě očekáváme se neodehraje během dvou tří dní. Je to, jako bys přijela k moři, vešla do vody po kolena, obrátila se a jela domů. Proto většina těch seriózních míst, která pobyty ve tmě nabízí, označují za nejkratší možný pobyt sedm dní. Domluvit se ale samozřejmě můžeš zkusit na lecčems, určitě ti rádi vyjdou vstříc. Řekla bych ale, že by ti to samotné potom bylo líto. Když překonáš počáteční obavy, zjistíš, že jsi ve tmě vlastně moc spokojená. :) Samozřejmě se občas stane, že někdo ten týden nedokončí, prostě odejde dřív, v tom ti určitě nikdo taky bránit nebude. Podle mých zkušeností tma nepůsobí nijak překotně, nečekaně, hekticky. Ani se ti nestane, že by se ti něco vymklo z rukou, všechno plyne v klidu i ty nepříjemné stavy - strachy - které tam člověk může prožívat, přicházejí zvolna a dají se s klidnou hlavou zvládnout, v nejhorším prostě vyjít ven. Pokud si to přeješ, může za tebou každý den docházet člověk, se kterým všechno, co prožíváš můžeš probrat.
      Samozřejmě, kontraindikací je jakákoliv psychická porucha. Nevím ale o nikom, komu by se ve tmě nějaký problém odstartoval. Jde doopravdy jen o to, že je tam člověk sám se sebou, má příležitost ponořit se hluboko do své mysli a vzpomínek a to v drtivé většině působí právě naopak - ozdravně :)

      Vymazat
  2. Zajímavé a pro mě zvláštní téma.Vůbec si nedokážu představit,že bych něco takového zvládla,vlastně si myslím,že bych asi měla strach,nevím.
    A to,jak jsi své zážitky popsala...Máš můj veliký obdiv

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohdano, já jsem před prvním týdnem měla doopravdy velký strach. Potom na místě ale zjistíš, že jsi to pořád ty, v prostoru, který si prohlédneš ještě za světla. Jsi sama se sebou, můžeš dělat cokoliv, co tě napadne, nikdo po tobě nic nechce, nic nemusíš. Jde doopravdy o hluboký kontakt sama se sebou. Nstane se nic dramatického. Jen postupně odkrýváš jednu vrstvu za druhou a nacházíš čím dál víc sebe :)

      Vymazat
  3. clanek jsem precetla jednim dechem.. a vyvolava ve me hodne protikladne pocity. na jednu stranu me to hrozne pritahuje a fascinuji me tve zazitky, na druhou stranu jsem teda hodne skepticka.
    jak vis kdy je noc a kdy den? nenarusi to totalne cely metabolismus? jak je to se sebeobsluhou? a proc teda ve tme spime, kdyz je pry tak leciva? proc tedy neni prirozene porad tma? nechci nic shazovat, ale tyhle otazky mi pri cteni behaly hlavou.. Market

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo a taky bych se hrozne bala depresi a uzkosti..

      Vymazat
    2. Market, děkuji za přečtení :) K tvým otázkám... budu odpovídat z hlediska svých zkušeností, ne obecně, protože jsem s tolika lidmi, co ve tmě nějakou dobu strávili zase nemluvila.
      K otázce jak poznám kdy je noc a kdy den mě napadá otázka A k čemu to potřebuji vědět? Já to tedy vím pokaždé docela přesně. Řekla bych, že noc i den mají svou velmi specifickou charakteristiku, kterou vnímám velice zřetelným, pocitem i přesto, že nevidím ven. Dokonce se docela trefuji do přesných časových údajů. Mám ten rytmus docela pevně zakotvený kdesi v těle... Jedním z cílů pobytu ve tmě je právě od tohoto se oprostit, vypadnout z toho rytmu dní a nocí, dopolední, odpolední - tady budu citovat ze stránek provozovatele pobytů ve tmě, kde jsem byla naposledy "Máte tímto šanci poznat a zažít vjem cyklického, rytmického času kairos a rozpoznání následných synchronicit, neboli výskyt souběhů vnějších událostí, mimo rámec kauzality, logiky příčiny a následku v kontaktu s vaším subjektivním stavem teď a tady. Toto se nastartuje a zůstane do budoucna napořád, nevymizí! " (http://pobyt-ve-tme.cz/)
      Vím o tom, že jsou lidé, kteří se v orientaci v čase ve tmě ztratí a pokud je pobyt delší, spletou se třeba i o celé dny. To ale přece ničemu nevadí, ne? Tady tě nikdo nekontroluje, kdy si vyčistíš zuby, v kolik hodin poobědváš. Naopak jíš, když máš hlad, spíš, když se ti chce spát, získáš větší citlivost ke svým potřebám a ke svému tělu obecně.
      Jestli to nenaruší celý metabolismus - nevím, jak bych si měla narušení metabolismu představit, takže nevím, jestli se mi to třeba nepřihodilo? Každopádně jsem nikdy, po žádném ze svých pobytů nepociťovala nic, co bych mohla hodnotit záporně.
      Sebeobsluha je poměrně jednoduchá, najíst se, vyčistit si zuby, osprchovat se, použít toaletu je ve tmě jednodušší, než si asi představuješ :) Lidé tam běžně i píší, modelují, cvičí, chodí atd.
      Proč ve tmě spíme, když je léčivá? Protože naštěstí ozdravné procesy způsobené melatoninem probíhají nezávisle na tom, zda spíme či bdíme :) A musím podotknout, že tmou se tady myslí absolutní tma, kdy ti na nočním stolku nesvítí ani kontrolka budíku, za závěsy nezáří pouliční osvětlení apod. Málokdo dnes spí v dokonalé tmě, žijeme v přesvětleném světě a to se považuje za jednu z příčin mnoha civilizačních chorob. Melatonin je nejsilnější lidský antioxidant, kterého si nevytvářím e dostatek.
      Je třeba ještě podotknout, že pobyt ve tmě - delší pobyt ve tmě je čistě duchovní disciplína, kterou po tisíce let praktikují mnichové různých východních nábož. tradic. My, západní lidé jsme si ji teď "modifikovali" do jakési "terapie", jde o to, nezapomínat na její původní smysl a význam.
      Proč není pořád tma? Protože na světle zase probíhají v těle jiné procesy. Brokolice je zdravá, proč nejíme pořád jen brokolici? Žádný extrém nemůže být funkční, svět je ve své rozmanitosti velice vyvážený, poskytuje vše, co potřebujeme. jen my sami jsme se té dokonalé tmy (která by několikrát do měsíce za bezměsíčných nocí nastala) zbavili a tuhle fci může suplovat např. pobyt ve tmě - pokud do ní jdete s cílem ozdravit, regenerovat organismus.
      Pokud netrpíte depresemi nebo úzkostmi v běžném životě, je nepravděpodobné, že byste jimi trpěla ve tmě. samozřejmě do tmy nemoho lidé trpící psych. poruchami, depresemi, klaustrofobií atd. Rozhodně to není pro každého.

      Vymazat
    3. teeda dekuju za tak vycerpavajici odpovedi :) u nekterych jsem se musela sama sobe smat :D no rozhodne je to zajimave tema a podnet k zamysleni. clanek uz jsem i dal sdilela a myslim, ze se k nemu budu vracet.. Market

      Vymazat
    4. ja se taky neumim vymacknout napoprve :D sdilela jsem ho ve skupine na fleru - Eko tvoření, kdyby vas/te lakalo nakouknuti ;)

      Vymazat
    5. Děkuji za pozvání :) ...Já do skupin na fleru nechodím, nestíhám sledovat dění a pak tam působím svým mlčením rušivě :) Každopádně jsi mě potěšila svým zájmem :) L.

      Vymazat
  4. Velmi obdivuji, Lenko, smekám, tak trochu závidím, protože na tyhle cesty věřím....nejvíc se mi líbí pasáž o tom, jak se Ti změnil vztah k lidem, zapadá mi to do toho, co v poslední době čtu a vnímám - nenásilí, ne my a oni, ne protiklady,ale všichni jsme v podstatě stejní, aneb jak říká Anthony de Mello, já jsem osel, ty jsi osel:-) nevím, jestli to je srozumitelné:-)
    TAk ahoj K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, ano, já jsem osel, ty jsi osel, rozumím :) Děkuji, ahoj :)
      L.

      Vymazat
  5. zase jsem o něco chytřejší. O terapii tmou jsem nevěděla. Asi bych to nezvládla...i když....

    OdpovědětVymazat