středa 28. listopadu 2012

Když jsme před pár lety žili v Anglii, chodila tam Adélka do první třídy. A měla v té třídě nejlepšího kamaráda. Nedlouho předtím, než jsme se přestěhovali zpátky sem, jsem se poznala s jeho maminkou. A od té doby si spolu píšeme dopisy. Je to poslední člověk, se kterým si ještě posílám papírové dopisy. Jednou nebo dvakrát jsem jí zkusila  navrhnout, že přejdeme k mailům, ale neuspěla jsem. Mailem si nanejvýš občas napíšeme něco jako ...dnes jsem ti poslala dopis. A jsem moc ráda, že jsme u dopisů zůstaly. Je příjemné držet list papíru, který někdo vlastnoručně popsal. Šířku řádků, velikost fontu i uspořádání na stránce musel rozvrhnout sám. Koupil pěknou známku a s dopisem dojel několik kilometrů na kole na poštu. Když mi dopis dojde domů, schovám si ho na večer, až bude klid a ticho. Uvařím si čaj a čtu. A vidím přitom Jo, jak seděla u stolu a přemýšlela, když mi ten dopis psala.
...A tak mě napadlo, že písmo, velmi osobní projev každého člověka, se pomalu vytrácí z komunikace. Nedávno jsem si uvědomila, že mi chybí. Moc mě baví pozorovat propojení mezi způsobem psaní a stylem myšlení a uvažování u svých přátel a blízkých. A marně přemýšlím, čím je, nebo snad bude, rukou psané písmo nahrazeno? ...Zlepší se nám čichové schopnosti? Mimosmyslové vnímání? Nebo to bude něco úplně nového? Doufám, že to bude přinejmenším tak dobré, po všech stránkách dobré, jako psaní!




7 komentářů:

  1. To jste napsala KRÁSNĚ, i když na PC ... :o).
    Měla jsem kolegyni v práci, Američanka, v Praze samozřejmě sama a ztracená. "Brávala jsem si ji domů na víkendy". Sčuchly jsme se. Po letech potkaly v USA, mohly jsme chvíli přespávat i u jejich rodičů. Její maminka (Dánka) se mimořádně oblíbila mého muže (on je ten typ, jak ho milují potencionální tchýně) a od té doby si furt píšeme - opravdické dopisy, trvá i na zasílání vyvolaných fotek našeho Kubínka. Romanťika, veliká.
    Už se těším na její letošní letr k Vánocům, dycinky vintage ...:o).
    Hezký večer, L.

    OdpovědětVymazat
  2. Roso, tak to jste mě trumfla :)) My si fotky posíláme mailem :) A úplně chápu ten rozdíl! Vytáhnout z obálky s dopisem i papírovou fotku! Krásný večer i vám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o). Jo jo, papírová fotka!!! A já si pak libě - jako tuze pyšná matka - představuju, jak je mé nejkrásnější, nejchytřejší, nejšikovnější ... dítě vystaveno na americké lednici někde ve Pensylvánii.
      Jinak díky díky za námět na přemýšlení, celý jeden večer jsem u šicího stroje nedělala nic jiného, než myslela na vámi zmíněnou spojitost mezi písmem a osobností člověka (u mých blízkých).

      A prosím, mrkněte, ke mně, připravila jsem vám tam malou legrandu.

      Vymazat
  3. Juj, Roso, to jste mi teď vyrazila dech! (myslím tu legrandu...) ;)
    Děkuji! ...těším se, až si večer, v klidu u čaje ještě jednou všechno přečtu :)
    (...a nebudeme si už tykat?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oukej, tak já jsem Rosa (plus pusu)!

      Vymazat
  4. Taky jsem "staromilec" .... dopisy mám ráda .... jen už si je se mnou nikdo nechce psát .... zato mi píšou "mejly" .... tak jim aspoň všem posílám pohledy .... za trest ...:-):-):-)chi, chi .... .... krásný zbytek neděle ..... Marki

    OdpovědětVymazat
  5. Procházím si Váš blog a pročítám Vaše příspěvky... a tady jsem se zastavila. Doufám (a moc si to přeju), že rukou psané písmo nahrazeno nebude :) Je fakt, že mám už jen jednu kamarádku tady v Čechách, se kterou si posíláme klasické dopisy, ale třeba pozdravy z výletů, dovolených, přání k narozeninám, Vánoce... to musí být pohlednicové. Miluji papír, jeho vůni, ráda vybírám známky... ano, i ta cesta na poštu :) Je krásné udělat si čas na někoho, koho máme rádi, sednout si, zastavit se a napsat aspoň pár řádků :)

    Mějte se krásně a děkuji za Váš krásný a inspirativní blog! :) Jolana

    OdpovědětVymazat