středa 24. dubna 2013

   Kdyby vás zajímalo, proč tu nejsem a co právě celé dny dělám, můžu vám to povědět. Překopávám totiž zahradu. Ano, rozhodla jsem se na poslední chvíli, než vzejde zaseté luční osivo, rozkopat a  urovnat brázdy, které zůstaly po podzimním zorání úplně všude. Špatně se po nich chodí a jsou plné kamení. Kdyby nám teď zarostly trávou už bychom je tu měli napořád.
   Ano, máme docela velkou zahradu a jde to pomalu. Spočítala jsem si, že když budu kopat každý den tři hodiny (hodinu ráno, než se děti vzbudí, hodinu po obědě, když odvezu děti do kroužků a hodinu večer) za dva týdny bych mohla mít celou zahradu hotovou.
   Zní to docela hrozně, ale já jsem na něco přišla. Když každý jeden čtvereční metr kopu s představou, že je to jediný a poslední metr, který uhrabu a vyberu z něj kamení, stává se z celé věci klidná, příjemná a přitom vysoce duchovní činnost. A té přece není nikdy dost ;)
   Pro představu přidávám i fotky před a po ;)
 




11 komentářů:

  1. Jak já s Vámi soucítím :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dnes večer jsem kontemplovala v keramice,
    monotónní,
    jemné,
    drobné,
    detailní zdobení.
    Ač jen devadesát minut, hlava vyčištěná jak nikdy. Duchovní činnost. Tečka.

    OdpovědětVymazat
  3. Obdivuhodné!! Věřím ale, že se i z takovéto věci může stát příjemný rituál. Připomnělo mi to knížku či film: Muž, který sázel stromy :). Ta vytrvalost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markéto, činnost je to asi podobná, ale přece jen, za čtrnáct dní to bude hotové. Kdybych měla tu zahradu kopat několik let, asi bych si myslela, že jsem se ocitla v řeckém podsvětí ;))

      Vymazat
  4. Leni, vlastně si vzpomínám, že ty prázdniny, co se moji rodiče přestěhovali do domku se zahradou, strávili jsme s bráchou stejnou činností čtrnáct dní. A na první pohled to nevypadá, ale ano, ta monotónní, pravidelná práce, u které člověk za sebou vidí výsledek a zcela chápe její smysl, je překvapivě osvěžující. Když tedy člověk dohlídne jejího konce... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, jako dítě bych to nezvládla, zvlášť o prázdninách ;) To vás obdivuji :) ...Ano, konec v dohlednu :)

      Vymazat
    2. No, my už byly trochu odrostejší děti - 18 a 16 :-)

      Vymazat
  5. To potřebuju!!... ty ruce, co kopou a hlavu, která si to takhle odůvodní. Já to letos vzdávám.

    OdpovědětVymazat