pátek 18. března 2016

   Včera jsem při práci poslouchala svůj oblíbený pořad z archivu stanice Vltava. Šlo o Osudy japanologa a překladatele Antonína Límana - mimochodem velice zajímavé a pěkné vyprávění. Ve druhém dílu Líman popisuje příhodu ze svého dětství kdy byl stižen otravou krve.  K jeho vyléčení tehdy přispěla první dodávka penicilinu z Anglie. Po mnoha desetiletích Líman v exilu v Kanadě náhodou usedl v parku na stejnou lavičku jako pilot tehdejšího letadla! Rozumíte - anglický pilot, který dostal do Prahy první várku penicilinu a české dítě, kterému právě tato první várka penicilinu zachránila život se potkali po víc než půlstoletí v Kanadě v parku na jedné lavičce. A zrovna měli oba chuť se bavit, takže na tuhle věc i přišli!
   A právě takovýmto "náhodám", kdy otázka pravděpodobnosti už je docela mimo hru, se prý říká celestial moments - andělské okamžiky.
Od včerejška na tyhle momenty musím pořád myslet. Co je za nimi? Proč k nim dochází? A víte, na co jsem přišla? Dějí se pořád! Takhle totiž funguje svět. V kruzích, kroužcích, otáčkách. Jen se moc často děje to, že se nedáme do řeči. Že si nepřisedneme. Že si nevzpomenme. Taková otáčka totiž trvá různě dlouho. A někdy obsáhne i několik životů. Ano, už jsem zase u své oblíbené disciplíny - vytváření vlastního obrazu světa - čistě pro potěšení, pro lepší pocit, pro radost ze života. Svět JE totiž takový, jaký si ho my sami vytvoříme. Každý si nosíme v hlavě svůj obraz světa a je jen na nás, jestli si ho necháme vymodelovat novinovými články nebo vlastní bezbřehou fantazií :)
   Ale přece jen mám pro podporu svých představ něco víc, než jen bez náhubku vypuštěnou bujarou fantazii. Když jsem tu dřív psala o svých pobytech ve tmě, jen okrajově jsem zmínila jednu věc - velice se mi rozšířila schopnost vnímat i ostatní lidi jako bytosti neomezené přítomným časem. Jednoduše řečeno, občas se mi přihodí, že uvidím někoho - obvykle někoho velmi blízkého - i v jiné jeho existenci. A právě díky tomu už nějakou dobu s nadšením pozoruji právě to, čemu - jak jsem se včera dozvěděla - se říká celestial moments. Často jsou to momenty přímo famózní, obloučky, které osudy opisují přímo dechberoucí.  Ale nikdy nejsou náhodné. Nejspíš budou mít hodně společného s tím, čemu se říká karma. Pokaždé za nimi stojí silná láska - k domovu, světu, lidem, konkrétnímu člověku. Celestial moments podle mě mají co do činění se silně pozitivní karmou.
   Ale zpátky k hraní. Pokud hrozí, že vás spolkne všednodenní rutina, můžete ji začít potírat tím, že za ní začnete hledat (opravdu čistě jen pro zábavu) tyhle kouzelné spojitosti. Co spojuje všechny lidi v tomhle činžáku? V tomhle městě? V téhle třídě? Co mě spojuje s paní, která přede mnou platí u pokladny? Proč zrovna tahle vesnice leží zatopená na dně velkopřehrady? Užívejte si svoje nápady. Nechte fantazii a intuici proběhnout. Navenek se totiž vůbec nic nezmění. Hlavu zevnitř vám nikdo zkontrolovat nemůže. Ale vás bude najednou všechno mnohem víc bavit. A o to tady přece jde! ;)

A co u tohoto poslouchání a přemítání šiju? Pořád ještě gaťky - pořád mě moc baví!








2 komentáře:

  1. Tak to jste Vy s tím báječným prádlem! Zdravím, Lenka Štrosová :-)

    Celý život jsem přesvědčená, že žádné náhody neexistují, všechno odněkud někam vede ... několik celestial moments jsem už zažila, všechno byly krásné okamžiky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, to jsem já :) Taky zdravím a děkuji :)

      Vymazat