Včera jsem při práci poslouchala svůj oblíbený pořad z archivu stanice Vltava. Šlo o Osudy japanologa a překladatele Antonína Límana - mimochodem velice zajímavé a pěkné vyprávění. Ve druhém dílu Líman popisuje příhodu ze svého dětství kdy byl stižen otravou krve.  K jeho vyléčení tehdy přispěla první dodávka penicilinu z Anglie. Po mnoha desetiletích Líman v exilu v Kanadě náhodou usedl v parku na stejnou lavičku jako pilot tehdejšího letadla! Rozumíte - anglický pilot, který dostal do Prahy první várku penicilinu a české dítě, kterému právě tato první várka penicilinu zachránila život se potkali po víc než půlstoletí v Kanadě v parku na jedné lavičce. A zrovna měli oba chuť se bavit, takže na tuhle věc i přišli!
   A právě takovýmto "náhodám", kdy otázka pravděpodobnosti už je docela mimo hru, se prý říká celestial moments - andělské okamžiky.
Od včerejška na tyhle momenty musím pořád myslet. Co je za nimi? Proč k nim dochází? A víte, na co jsem přišla? Dějí se pořád! Takhle totiž funguje svět. V kruzích, kroužcích, otáčkách. Jen se moc často děje to, že se nedáme do řeči. Že si nepřisedneme. Že si nevzpomenme. Taková otáčka totiž trvá různě dlouho. A někdy obsáhne i několik životů. Ano, už jsem zase u své oblíbené disciplíny - vytváření vlastního obrazu světa - čistě pro potěšení, pro lepší pocit, pro radost ze života. Svět JE totiž takový, jaký si ho my sami vytvoříme. Každý si nosíme v hlavě svůj obraz světa a je jen na nás, jestli si ho necháme vymodelovat novinovými články nebo vlastní bezbřehou fantazií :)
   Ale přece jen mám pro podporu svých představ něco víc, než jen bez náhubku vypuštěnou bujarou fantazii. Když jsem tu dřív psala o svých pobytech ve tmě, jen okrajově jsem zmínila jednu věc - velice se mi rozšířila schopnost vnímat i ostatní lidi jako bytosti neomezené přítomným časem. Jednoduše řečeno, občas se mi přihodí, že uvidím někoho - obvykle někoho velmi blízkého - i v jiné jeho existenci. A právě díky tomu už nějakou dobu s nadšením pozoruji právě to, čemu - jak jsem se včera dozvěděla - se říká celestial moments. Často jsou to momenty přímo famózní, obloučky, které osudy opisují přímo dechberoucí.  Ale nikdy nejsou náhodné. Nejspíš budou mít hodně společného s tím, čemu se říká karma. Pokaždé za nimi stojí silná láska - k domovu, světu, lidem, konkrétnímu člověku. Celestial moments podle mě mají co do činění se silně pozitivní karmou.
   Ale zpátky k hraní. Pokud hrozí, že vás spolkne všednodenní rutina, můžete ji začít potírat tím, že za ní začnete hledat (opravdu čistě jen pro zábavu) tyhle kouzelné spojitosti. Co spojuje všechny lidi v tomhle činžáku? V tomhle městě? V téhle třídě? Co mě spojuje s paní, která přede mnou platí u pokladny? Proč zrovna tahle vesnice leží zatopená na dně velkopřehrady? Užívejte si svoje nápady. Nechte fantazii a intuici proběhnout. Navenek se totiž vůbec nic nezmění. Hlavu zevnitř vám nikdo zkontrolovat nemůže. Ale vás bude najednou všechno mnohem víc bavit. A o to tady přece jde! ;)

A co u tohoto poslouchání a přemítání šiju? Pořád ještě gaťky - pořád mě moc baví!