pondělí 8. října 2018

   Když už jsem tu na chvíli nazpět, ještě bych se chtěla podělit o jednu pracovní radost a tou jsou kalhotky. Za poslední tři roky jsem jich ušila přibližně sedm set! Věřili byste, že po světě běhají majitelky i dvaceti kusů Gløgg kalhotek? Píší mi, že si kvůli nim přeorganizovaly skříň, že kvůli nim musí zapínat pračku a že už jiné nechtějí.
  Přiznám se, že i když kalhotky dělám jak nejlíp umím, každý detail mám pečlivě promyšlený a vyřešený, přesto se někdy neubráním pochybnostem o tom, jestli to nedělám úplně špatně. Co když se jako v nějakém snu najednou ukáže, že jsem nedomyslela nějaký zásadní prvek a všem těm ženám se kalhotky najednou rozpadnou, vytratí, zmizí? Nebo přijde někdo chytrý a poukáže na jejich základní nedostatek, který bude rázem na první pohled jasný. Co pak? Budu všem těm ženám vracet peníze? Posílat nové kalhotky? :)
   Asi tyhle moje pochybnosti pramení i z toho, že nejsem v tomhle oboru vzdělaná. Nevystudovala jsem nic okolo kalhotek, konstrukce střhů nebo šití vůbec. Vystudovala jsem češtinu a výtvarnou výchovu a kalhotky jsou pro mě pořád spíš výtvarný artefakt. Vyhovuje mi jasně daná forma, která i tak skýtá někonečné možnosti při výběru barev a vzorů a různých variací střihu. Baví mě vybírání a nakupování úpletů (výhradně u německého Lillestoffu). Baví mě výroba papírových cedulek. Baví mě stříhání a celkově práce s úplety. A baví mě šití - ke kterému si pokaždé nachystám něco k poslouchání, abych pak navždy měla určitý vzor spojený s konkrétním příběhem. :)
   Letos v létě se ke mě navíc přidala Adélka, která si chvíli nemohla najít letní brigádu a mě napadlo, že zkusíme, jestli nám to půjde spolu. A jde! Adélka přinesla další pohled, preciznost, pečlivost i znalosti studentky třetího ročníku grafického designu a mně se pomalu plní sen o malé "firmě" na kalhotky. :)
   Tohle všechno by mě před čtyřmi roky, kdy jsem pro sebe ušila první kalhotky, vůbec nenapadlo. Netušila jsem, že je na světě víc žen, které mají jasnou představu o tom, co čekají od kalhotek a že tu představu opravdu nikdo na (českém) trhu nenaplňuje. A co to tedy má přesně být? Maximální pohodlí, prvotřídní materiál, který vydrží několik let častého praní, ideáně bio. Vtip (ale ne laciný), ženskost (ale ne vyzývavá) a v neposlední řadě i přijatelná cena.
   Vidět je pak všechny můžete v mém obchodě na Fleru.
 
   Právě začínám šít novinky ze zářijového balíku nových úpletů. Třeba tyhle s můrama a v nové barevné varinatě dorazili i hipsterští námořníci. :)


A tady je k nahlédnutí něco z nových vzorů, postupně z nich budu celý rok šít. Čím mám začít? Zelené kaktusy? Koaly? Čtyřlístky? Už se nemůžu dočkat :)









5 komentářů:

  1. Leninko, jsem jedna z těch, která už nechce jiné! A potřebuju další! Tak píšu zprávu :-)

    Jinak ty pochybnosti...ačkoliv jsem oficiálně vzdělaná zahradní architektka, čtu každým rokem spoustu knih, i a hlavně ze zahraničí, vzdělávám se, mé pochybnosti jsou u každé zahrady čím dál větší. Možná je to povahou, možná je to pro mne i u zahrad ještě něčím jiným a v posledních měsících jsem si konečně prošla k tomu, co to je a je to pro mne jeden z důvodů (spolu s malými dětmi a mou ne neschopností, ale asi neochotou věnovat sezení u počítače a nad papírem tolik času, kolik bych pro zahrady potřebovala), proč jsem se rozhodla aktuálně přestat zahrady navrhovat. Jenže u šperků mám pochybnosti samozřejmě také... Nejsnazší je to pro mne s naší vlastní zahradou, tam mohu experimentovat a jediný kdo si to "odskáče" jsme my :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Leni, chtěla bych být vaším šicím strojem, mám z vás obrovskou radost!!!! Pošimrání, Šárka:)!

    OdpovědětVymazat
  3. PS: Začala bych tím červeným úpletem:)! Š.

    OdpovědětVymazat
  4. šijte, šijte, šijte dokud Vás to naplňuje..... ! ..... a druzí z toho mají radost..... třeba jako já :)....

    OdpovědětVymazat
  5. ó! to je krásné! fandím! a ty pochybnosti.. že se to rozpadne, zmizí (:-) to bohužel znám...

    OdpovědětVymazat