Stala jsem se závislou na zvonohře křtinského kostela. Už je to tak. Od té doby, co jí nemůžu odolat, jsem přečetla kdeco o zvonech, zvucích, tónech i hudbě obecně, o technologii a historii odlévání zvonů ...a snažím se na to přijít. Co mě to v sobotu v šest večer a v neděli ve tři odpoledne nutí jet poslouchat křtinské zvony. Je to jenom fyzický pocit, že mi zvuk zvonů rozvibruje každou buňku v těle, že s ním splynu a moje mysl se rozletí prostorem, stejně jako jejich zvuk a prostoupí vším a všemi,  až do každé buňky kdejaké rostliny, živočicha, do každé molekuly vody,  do hlíny, sto metrů pod zem, nic mě nezastaví?

 

 

-->