Minulý týden jsem díky odkazu na jedné sociální síti objevila pořad Duše K. Zjistila jsem, že jeho moderátor, herec Jaroslav Dušek, do pořadu zve zajímavé osobnosti a tak jsem u šití začala poslouchat tyhle pořady. Zatím jsem tedy slyšela čtyři díly, oblíbila jsem si divokou kuchařku Pavlu Dudkovou a včera mě nadchl Emil Páleš.
   Emil Páleš je seriózní vědec, který publikuje a přednáší doma i v zahraničí. V roce 2004 získal (spolu s profesorem Miroslavem Mikuleckým) cenu Zdeňka Kleina za nejlepší transdisciplinární práci v oblasti etologie člověka, kterou uděluje Karlova univerzita a Společnost integrálních věd.  Pravidelně se účastní České konference, na konci roku 2011 vedl cyklus přednášek na Západočeské univerzitě v Plzni. A zároveň mu v roce 2008 český klub skeptiků Sisyfos udělil bronzový bludný balvan.
   A to mě zaujalo natolik, že jsem si pořad s vědcem, který dostal spolu se spoustou seriózních ocenění i cenu poněkud problematickou, hned pustila.
   Doktor Páleš zkoumá historii z hlediska teorie o působení archandělů. Jeho teorie není nová, vychází z nejrůznějších dochovaných systémů božstev různých kultur. Líbí se mi, jak stopuje identitu jednotlivých archetypů archandělů - bohů napříč kulturami a poukazuje na jejich vliv. Konečně tak dostávám jednu z možných odpovědí na otázku, která mě zajímá od té doby, co nám ve škole zadali jako povinnou četbu Staré řecké báje a pověsti, ve kterých se bohové pohybovali se samozřejmostí o které se nediskutovalo.
   Pořad věnovaný angeologii dějin jsem si pustila rovnou dvakrát, protože Emil Páleš mluví docela potichu a při prvním poslechu jsem u šití leccos přeslechla. A navíc mám pro přesně takové lidi, kteří neváhají své myšlence zasvětit život, tak trochu slabost :)
   A jestli vás zajímá, co vlastně u těchto pořadů šiju, tak jsou to přesně tyhle šaty, v různých barvách, jedny za druhými :)

   Dneska jsem si vymyslela novou hru, která mě natolik baví, že se s vámi o ni musím podělit. Přes veškerou jednoduchost je velmi efektní.  Potřebujete jen sedět, nebo stát někde za oknem, pěkně v teple. Venku fouká vítr a stromy a keře se vlní, třepotají lístky a mávají větvemi. Vtip spočívá v tom, že sami sebe přesvědčíte, že venku vůbec nefouká vítr, vítr vlastně vůbec v tomhle světě neexistuje. Naopak zde ale máme stromy, které se hýbou. Tančí, mávají si, hladí se navzájem. Celé ulice jsou najednou neskutečně živé! A poněkud znepokojivé, pravda ;)
  Musím se přiznat, že jsem tuhle hru nevymyslela. Naopak, zamyslela jsem se v autě natolik, že jsem úplně zapomněla na tenhle svět a ze zamyšlení mě vytrhlo překvapení! Jak se ty stromy nádherně pohybují, s jakou láskou a vřelostí! Ano, doslova mě to rozesmálo :)

  Fotky pohybujících se stromů sem dávat nebudu, ale kdyby si někdo pamatoval naši chýši ...už roste, obrazila!

Krásný den! :)