Před devíti lety jsme se stěhovali do našeho domu a já jsem se tu několikrát zmínila o pracech na budoucí zahradě. Zahradu jsme zakládali na pozemku, kde ještě rok předtím bylo pole obhospodařované tou nejklasičtější metodou. Půda mrtvá, bez viditelného života - žádné žížaly, brouci, larvy. Stromům ani keřům se prvních několik let nechtělo růst, první dva roky jsme si ani nebyli jistí, zda vzejde louka. V létě mi zalívání všech stromků a keřů zabralo obden čtyři hodiny. A právě ve chvíli, kdy jsme už začínali propadat beznaději se všechno dalo do pohybu. Stromy a keře si vytvořily dostatečný objem jemných vlásečnicových kořínků, luční rostliny porazily půdokryvné "plevele" a zahrada začala pomalu vypadat jako zahrada. Dokonce místy i bujná zahrada. 

   Po devíti letech máme dostatek jablek, třešní, švestek a moruší. Taky máme hodně lískových oříšků - lísek tu máme asi pět. Máme drobné ovoce z muchovníků, rakytníků a aronií. Vinná réva je docela punk, protože ji nijak nestříháme a navíc prorůstá psím vínem, vistárií, břečťanem a popínavým zimolezem, ale daří se jí dobře. Ostružiny, josta a mišpule. Taky spoustu lesních jahod, mirabelek a srstek. Akorát rybíz asi tuší, že je u nás hlavně proto, že prostě patří do každé zahrady, ale ve skutečnosti ho moc nemusíme a tak prostě neroste, ale my si ho hýčkáme. 

   Skvěle se u nás daří nejrůznějším růžím a slézům. Pustorylům, kterých jsem zasázela asi deset, protože na jejich vůni jsem skoro závislá. Máme tu spoustu různých kalin, šeříků, svíd, vajgélií, kdoulovců, dřínů a zimolezů. Tavoly a trojpuky. Kolkvície i ptačí zob nebo hlošinu úzkolistou. Kosatce, denivky, hortenzie a orlíčky. Dlužichy, bohyšky a kakosty. Zahrada je plná dobromysli a meduňky, které se šíří samy. V louce ale roste ještě řada rostlin, které zatím ani neznáme, postupně se je učím poznávat a využívat. Letos jsem takhle "objevila" třeba bukvici lékařskou. Bylinková zahrádka ještě čeká, až jí trochu pomůžu, ale základní bylinky tu tak nějak máme všude - tu mezi pivoněmi (těch jsem zasázela dvacet pět různých!), tu pod révou, jen my víme, kam jít pro mátu a kam pro levanduli. 

   Žije tu velká spousta ptáků, motýlů, čmeláků a netopýrů a hlemýžďů ale i myší a slimáků. Letos jsme jednou v noci měli světlušku dokonce i doma. Taky tady máme lasičku, hodně slepýšů a ježky. A protože k nám přišlel před čtyřmi roky ještě i Jáchym, tak na zahradě přibyly třeba houpačky, které svařil můj muž a obligátní pískoviště. :)

  Takže ty jabka už rozdáváme, zastavte se! 

   Fotky jsou z posledních dvou let.

    Jsou tady krásné zářijové dny a já přemýšlím, jestli mám v době, kdy se otužuje už skoro každý ještě k otužování co napsat - protože bych moc chtěla připomenout, že teď je právě ta nejlepší chvíle začít. A napadla mě přece jen jedna oblast, která tak často zmiňovaná není. V jednom článku jsem se kdysi dočetla, že ženy otužilkyně nemají gynekologické problémy. A protože jsem před čtyřmi roky prošla spolu s ledovou vodou i třetím (a nečekaným) těhotenstvím, tak bych k tomuto tématu chtěla něco napsat. Úplně na začátku mého otužování někdy v roce 2009 byl článek v časopisu Vlasta, kde žena otužilkyně (bohužel už si nevzpomínám na její jméno) povídala o tom, jak se seznámila skrz otužování se svým mužem a jak měli svatbu v ledové vodě. A myslím, že tenkrát psala i o tom, jak se jako těhotná otužovala dál a jak teď otužují svoje děti. 

   Když jsem otěhotněla já, hledala jsem na internetu informace ohledně otužování docela marně. Jediný článek, který jsem našla byl od JUDr. Tomáše Prokopa, ve kterém zmiňuje, že otužování je jednou z mála aktivit, se kterou lze začít i v těhotenství. A protože jsem se potom celé těhotenství otužovala poměrně hojně, ráda bych svoje zkušenosti zmínila. Zda miminko v břiše pocítí nějaké ochlazení nevím, rozhodně mu ale neublíží. Já jsem ve vodě o teplotě něco málo nad nulou plavala třikrát denně  pět minut. Později během léta (rodila jsem v srpnu) jsem se koupala v co nejstudenější vodě, jaká byla k dispozici. Syn se narodil, když mi bylo 42. Celé těhotenství proběhlo bez jakýchkoliv komplikací - moje lékařka mi řekla, že takový průběh těhotenství by mi záviděly i mnohem mladší maminky. Zrovna tak i porod ne úplně malého miminka byl hladký a rychlý, syn zdravý, spokojený a usměvavý.

   O něco později prošlo těhotenstvím spolu s ledovou vodou i několik žen z mého okolí se stejným průběhem. Samozřejmě je lepší začít s otužováním ještě před těhotenstvím - obzvlášť, pokud se vám otěhotnět nedaří, otužováním se totiž šance mnohonásobně zvýší.

   Na kojení otužování taky velký vliv nemá. JUDr. Prokop v článku zmiňuje, že ledová voda mléko na chvíli zastaví, já tuhle zkušenost nemám - i v průběhu plného kojení jsem trávila třikrát až čtyřikrát denně pět minut ve vodě bez zjevného vlivu, často jsem kojila bezprostředně po vylezení z vody.

   Později jsem začla otužovat i syna (velice zvolna, intuitivně, formou hry) a výsledkem je dítě, které dnes, ve svých čtyřech letech chodí doma zásadně nahé, venku, okolo domu a na zahradě od března do listopadu taky běhá nahaté (pokud jsme na zahradě déle a není příjemné počasí nechá se i obléct), kdekoliv přijdeme venku k vodě - od potůčku v lese až po rybník v arboretu, hned se vysleče a leze do vody. Studenou vodu miluje, i ve večerní vaně vyžaduje vodu o teplotě cca 26 stupňů. Jednou až dvakrát do roka má lehkou virózu nebo rýmu. 

   Tak bych chtěla říct, nebojte se to zkusit, teď právě je ideální počasí, voda akorát i pro úplného začátečníka. Několikrát jsem četla nebo slyšela doporučení pro začátečníky začít studenou sprchou. To samozřejmě taky jde, ale plavání ve studené vodě venku, na čerstvém vzduchu, který voní je mnohem příjemnější a účinnější. Já sama v nouzi studenou sprchu volím, ale je to pro mě poměrně nepříjemný zážitek s ani ne polovičním efektem, který lze bez obav zcela vynechat, nebojte se! 

   Pokud byste měly pocit, že vám můžu ještě nějak poradit, neváhejte se na mě obrátit v komentáři. Více o otužování jsem před třemi lety psala zde.

Hodně štěstí :)