Ano, máme docela velkou zahradu a jde to pomalu. Spočítala jsem si, že když budu kopat každý den tři hodiny (hodinu ráno, než se děti vzbudí, hodinu po obědě, když odvezu děti do kroužků a hodinu večer) za dva týdny bych mohla mít celou zahradu hotovou.
Zní to docela hrozně, ale já jsem na něco přišla. Když každý jeden čtvereční metr kopu s představou, že je to jediný a poslední metr, který uhrabu a vyberu z něj kamení, stává se z celé věci klidná, příjemná a přitom vysoce duchovní činnost. A té přece není nikdy dost ;)
Pro představu přidávám i fotky před a po ;)
Jak já s Vámi soucítím :-)
OdpovědětVymazatLeninko ♥ ty jsi úžasná ♥
OdpovědětVymazatDnes večer jsem kontemplovala v keramice,
OdpovědětVymazatmonotónní,
jemné,
drobné,
detailní zdobení.
Ač jen devadesát minut, hlava vyčištěná jak nikdy. Duchovní činnost. Tečka.
Roso, doufám, že výsledek uvidíme :)
VymazatObdivuhodné!! Věřím ale, že se i z takovéto věci může stát příjemný rituál. Připomnělo mi to knížku či film: Muž, který sázel stromy :). Ta vytrvalost...
OdpovědětVymazatMarkéto, činnost je to asi podobná, ale přece jen, za čtrnáct dní to bude hotové. Kdybych měla tu zahradu kopat několik let, asi bych si myslela, že jsem se ocitla v řeckém podsvětí ;))
VymazatLeni, vlastně si vzpomínám, že ty prázdniny, co se moji rodiče přestěhovali do domku se zahradou, strávili jsme s bráchou stejnou činností čtrnáct dní. A na první pohled to nevypadá, ale ano, ta monotónní, pravidelná práce, u které člověk za sebou vidí výsledek a zcela chápe její smysl, je překvapivě osvěžující. Když tedy člověk dohlídne jejího konce... :-)
OdpovědětVymazatKlárko, jako dítě bych to nezvládla, zvlášť o prázdninách ;) To vás obdivuji :) ...Ano, konec v dohlednu :)
VymazatNo, my už byly trochu odrostejší děti - 18 a 16 :-)
VymazatTo potřebuju!!... ty ruce, co kopou a hlavu, která si to takhle odůvodní. Já to letos vzdávám.
OdpovědětVymazat