Kdysi dávno měla Adélka období, ve kterém milovala Čapkovu pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort. Nejen, že jsme knížku četli pořád dokola. Museli jsme si ji hrát jako divadlo, vymýšlet recepty na dorty, péct dorty, jíst dorty, kreslit dorty...
   A nakonec jsem dostala nápad napsat Adélce knížku o dortech, která se bude tak trochu točit okolo té milované původní knihy. Kromě úvodní kapitoly pojednávající obecně o dortech jsem vymyslela ještě dva příběhy. První je o dvou holčičkách (Adélka tehdy a ještě i dlouho potom milovala příběhy o jakýchkoliv dvou holčičkách), které si podle pohádky O pejskovi a kočičce upečou taky dort, do kterého dají jen to, co mají nejraději. (A kupodivu to i dobře dopadlo, dort byl výborný!)
   Druhá pohádka je o pejskovi a kočičce, kteří spolu bydlí v domečku a milují pohádky O pejskovi a kočičce. Všechny je mají doma a navzájem si je předčítají. A tento pejsek s kočičkou si jednou řeknou, že je velká škoda, že ten pejsek s kočičkou z té původní knížky ten svůj dort vlastně vůbec neochutali. A tak se rozhodli, že ten dort upečou znovu, přesně podle návodu v té knize (ano, včetně hlavy z husy) a toho původního pejska a kočičku na něj pozvou. (V knížkách, dětském světě a fantazii je všechno tak jednoduché a přímočaré.)
   A představte si, že ten pejsek s kočičkou přijeli a dort se povedl a všichni si moc pochutnali, takže bezmála sto let stará křivda byla napravena. Ptáte se, jak to, že jim z dortu taky nebylo špatně, stejně jako tomu zlému psovi? To je jednoduché... zlý pes dort shltal celý sám a shltal ho ještě horký. Ten dort se měl nechat vychládnout a měl se rozdělit nejmíň mezi dva psy a dvě kočky. :)

   Všechny vás moc zdravím v novém roce a přeju vám, ať všechno, do čeho se letos pustíte dobře dopadne :)

 

 

 

   Od poslední rodičovské schůzky, která proběhla minulý týden, mi leží v hlavě jedna věc. Odcházela jsem z ní s pocitem, že svět začal fungovat podle toho, jak já si vymyslím :) Paní učitelka mezi řečí zmínila, že přestala dětem psát čárky za zapomínání. A přímo ke mně pronesla poznámku o tom, že má k dispozici zásobu pravítek pro ty, co zapomenou! Přesně o tomhle jsem se tu nedávno zmiňovala, když jsem si stěžovala na to, jak některé věci ve škole fungují. A neuběhl ani měsíc a věci se samy začaly měnit! Sem tam mi během týdne přišlo na mysl, že paní učitelka narazila na můj blog a změny provedla záměrně. Ale paní učitelka přece nemá jak na můj blog narazit. Až dnes jsem na to přišla! Objevila jsem tu cestu, kterou sem paní učitelka mohla zabloudit :)
   Pokud je to opravdu tak, tak vás moc zdravím, paní učitelko, a děkuji za velmi vstřícný přístup :)
   A pokud to tak není, tak to taky vůbec není špatné. Konečně se mi vyplnil můj dávný dětský sen a  mám kouzelné sluchátko! Budete ho chtít  taky půjčit? :)

   Loučím se obrázkem z knížky Edwarda Leara Alphabet of Nonsense. Nijak nesouvisí s tím, co jsem psala. Taky vás v podobných knížkách vždycky nejdřív zajímá, jak se autor vypořádal s málo používanými písmeny? Krásný večer :)

   Nalezeno na kuchyňské lince :)  

   A nejvíc mě mami zklamalo, že ta tyčinka vůbec nechutnala po mátě. A proč měla chutnat po mátě, Violko, ona není mátová. Je mátová, je to tam napsaný. Kde je to napsaný? Vlastně nakreslený. To není máta, to je konopí, Violko. Má to obsahovat konopné proteiny. Ahá, tak já to ještě zkusím. ...Ne, teď mě taky vůbec nechutná.

   Určitě jste už někdy narazili na pozoruhodné objevy a teorie zakladatele oboru primární vnímavosti buněk Cleva Backstera. Na úplném začátku jeho objevů stála zvladlá pokojová rostlina, Dracaena massangeana. V okamžiku, kdy ji zaléval, ho napadla otázka, za jak dlouho se voda dostane z kořenů do listů. Připojil k listu téhle rostliny polygrafické elektrody a čekal, zda se změna úrovně odporu rostliny způsobená vodou nějak projeví na papíru grafu. A byl překvapen téměř okamžitou reakcí, která připomínala reakci člověka při emocionální stimulaci. Při dalších pokusech brzy zjistil, že rostlina reaguje již na pouhou jeho myšlenku jí nějak prospět nebo ublížit! Provedl stovky dalších pokusů nejen s květinami, ale i s ovocem, zeleninou, jogurtem, vejci, plísňovými kulturami i lidskými buňkami.
   A zjistil třeba to, že když se rozhodneme vzít z mísy ovoce nebo zeleniny jeden kus a ten sníst nebo uvařit, vybraný kus "omdlí" ještě předtím, než se ho dotkneme, v okamžiku, kdy na něj pomyslíme. "Omdlení" se v grafu projevuje jako přímka, která znázorňuje "bezvědomí". Také vejce takhle "omdlí", když se je rozhodneme rozbít. A dokonce vykáže nervózní odezvu, pokud v jeho blízkosti rozbijeme jiné vejce. Zjistil že rostliny dokáží projevovat dokonce intenzivní rozčilení, pokud se v jejich blízkosti ubližuje jakýmkoliv jiným formám života.
   Všiml si taky třeba, že domácí rostliny prokazují obavy, když kolem nich prochází pes. A dokonce reagují na signály umírajících buněk zasychající krve při říznutí do prstu. Ano, přesně tak, mrkev ve vaší ledničce s vámi soucítí :)
   Vzdálenost mezi rostlinou a člověkem vysílajícím myšlenku k této konkrétní rostlině vůbec není podstatná. Přenosu signálů nedokáže zabránit ani žádná fyzická překážka, jako třeba olověné přepravky, do kterých se rostliny pokusně umístí, nebo Faradayova klec.
   Cleve Backster tento fenomén nazývá "primární" protože tímto způsobem vnímají všechny buňky, které kdy zkoumal.
   A já jsem si právě vzpomněla na to, jak mě v létě jeden můj známý během rozhovoru překvapil otázkou ...A jak sečete trávu? A já mu říkám ...no normálně, kosou, po kouskách, když je čas. A on říká, ale já myslím, jestli jí předtím dáte vědět, že jdete síct, aby se stáhla do země. Ne, tak to neděláme... A teď už vím, že přesně tohle mi chybělo. Dávat vědět trávě, že má "omdlít" a předem upozornit pokrmy, že se mají uvést do bezvědomého stavu. Ano, naprosto vážně, vraťme se ke zvykům mnichů starověkého Tibetu :)

   Pokud vás tohle téma zaujalo, mnohem víc si můžete přečíst třeba v této knize. Spoustu videí najdete i na youtube.

   A nakonec něco adventního :) Betlém, který Violka vyrobila v půlce října. Už ho na okně samozřejmě nemáme ;)

Ve třídě, do které pořád ještě chodí Violka, se děti domluvily, že si i letos rozdají adventní dárečky. Každé dítě koupí nebo vyrobí 23 malých dárků pro ostatní a během adventu je rozdá ostatním dětem. Každý den jedno dítě rozdává. Violka ušila tyhle deníčky. Minulý týden si spočítala, že musí ušít každý den čtyři, aby to stihla. Včera už to nevydržela a pod návalem euforie z toho, že některé děti už dárky rozdávaly, překročila plán a došila zbylé kusy najednou. A tak dnes s úsměvem od ucha k uchu odjela do školy s kabelkou deníčků. (A nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec jich měla 28!)

Krásný advent i vám :)

   Dlouho jsem se tu nezmínila o tom, co se děje na naší zahradě. Stromy, které jsme zasadili loni na podzim, až na jednu meruňku a jednu hrušku, zimu přežily. V létě už jsme sklidili misku moruší a aronií. Letos v dubnu jsme na zahradu zasázeli 70 keřů a téměř všechny už v létě kvetly. Teď v listopadu jsme stihli zasadit ještě dalších 30 keřů a poslední dva stromy, hrušně máslovky.
   Zjistila jsem, že bych mohla sázat keře a stromy po zbytek života, jak moc mě to baví. Je to trochu  jako stavebnice pro dospělé. Orientujete se podle cedulek na keříčcích, na kterých je uvedeno, jak vysoký a široký keř jednou může být, případně, jakou barvou pokvete a jak moc bude vonět. A podle toho keře umístíte buď k plotu nebo do prostoru, malý k velkému, nebo velké k sobě. A po pár letech můžete porovnat, jak moc se vaše představy lišily od reality. :)
   Ačkoliv jsem při výběru keřů měla na mysli především permakulturní hlediska, zjistila jsem, že jakmile má cokoliv na cedulce uvedeno poznámku "silně vonící", případně název obsahuje sousloví pink cloud, nebo něco na ten způsob, všechna předsevzetí jdou stranou a květináč mám ve vozíku.
   Keře jsem sázeli hlavně podél plotu, ale i dovnitř zahrady. Mým cílem je vytvořit ze zahrady postupně bohatou barevnou jedlou a vonící skorodžungli se spoustou zákoutí a úkrytů, kterou nepůjde přehlédnout jedním pohledem od plotu k plotu, ale kterou bude člověk muset postupně procházet a objevovat.
   A jaké že keře jsme to tedy zasázeli? Taky si říkáte (stejně jako já letos na jaře), že byste nedali dohromady ani dvacet různých druhů keřů, natož sto? Tak to vás uklidním, spoustu druhů jsme pořídili ve více kusech. Například nepravý jasmín - pustoryl, jehož vůni miluji, máme hned v šesti různých exemplářích. Pak tu máme kdoulovce, dříny, kaliny, tavoly, tavolníky, svídy, šeříky a zimolezy (Taky si vybavíte alespň jednu knihu amerického autora, která je prosycena vůní zimolezů?). Ostružiníky, maliníky, kamčatské zimolezy, muchovníky, rakytníky, aronie a lísky. Vajgélie, kolkwitzie, trojpuky. Růže svraskalé, růže dužnoplodé, růže mnohokvěté, růže stolisté a růže popínavé. Stromečkové hortenzie a sakuru. A taky pivoně, denivky, kakosty, listopadky a třapatky a okrasnou šalvěj, sléz maurský, brutnák a vratič.
   Důvodů pro vytváření bohatě kvetoucí, vonící a plodící zahrady je více. Kromě toho, že to bude nádhera, je hlavním smyslem kvetoucích keřů přilákat do zahrady co nejvíce hmyzu, který na jaře opyluje stromy. A bobule na keřích zase přilákají ptáky o jejichž důležitosti v sadu jsem tady už jednou psala.
   A odkud jsme to všechno k nám přivezli? Stromky a několik keřů ze zahradnictví v Uherském Ostrohu, kde mají velký výběr starých a krajových odrůd a velmi ochotnou obsluhu (která si dva týdny pamatuje, co jste kupovali minule). Keře ve Školkách v Litomyšli kde mají veliký výběr za bezkonkurenční ceny (ceny většiny kontejnerovaných keřů se pohybovaly v rozmezí od 36 do 50 Kč). A trvalky v nádherném Zámeckém zahradnictví ve Ctěnicích.
   Jednu z aronií a sakuru jsme dostali darem od Makulky, mi. a rožulky. A okrasnou šalvěj od mari.bou.
   Zahrada zatím vypadá docela prázdná. Ty tenké proutky nejsou z dálky téměř vidět. Ale už tam všechny jsou, věřte mi :)
   ...A co budeme dělat příští rok? Polykulturní zeleninové záhony! Už se nemůžu dočkat. ...A asi deset keřů se ještě vejde. Nemáte nějaký tip?
  
  

   Tak je na světě i druhý lustr, narazila jsem v lese na nádherné habrové listí. Vyfotila jsem několik fotek už při jeho vyrábění, kdybyste si podobný chtěli taky ušít. Je to velmi jednoduché, stačí zvládnout rovný steh na šicím stroji a pak už jen šít, šít a šít. Anebo lepit :)
   Krásný den :)