Už se vám někdy stalo, že jste si řekli, že je dnes obloha škaredá? Nemám na mysli tu situaci, kdy vám počasí pokazilo plány. Mám na mysli pouze estetické hledisko bez ohledu na praktické dopady. Přemýšlela jsem o tom nedávno, když jsem pár dní ležela v posteli s chřipkou a hlava mě bolela tak, že jsem nemohla dělat nic jiného než se dívat z okna.
   A uvědomila jsem si, že se mi ještě nikdy v životě nestalo, že by se mi v nějaký okamžik nelíbila obloha.
   A pak jsem šla ještě dál a zjistila jsem, že i krajina - pokud není člověkem přímo zničená je vždycky krásná. A pak zvířata - už jste někdy viděli škaredé zvíře? Dokonce i když pomyslíte na zvířata, ktera bývají často obsahem nejrůznějších fóbií a ponoříte se jen do účelné elegance a dokonalosti formy narazíte nakonec zase na krásu.
   Rostliny jsou svým sklonem k tomu být nádherné známé všeobecně. Ale co člověk? Nechci tu vůbec přemýšlet o tom proč, ale je snad jedinou formou, která se rozhodla vzdát - ne vždy, samozřejmě - krásy?
   Abych doložila svoje úvodní tvrzení, vzala jsem si s sebou na dnešní procházku se psem foťák, abych vyfotila oblohu. Nevybírala jsem ani počasí, ani místo, ani denní dobu. Prostě náhodná obloha :)
   A jak to máte s oblohou vy? Narazili jste někdy na opravdu ošklivou?

   Kdybyste náhodou ještě neměli program na zítřejší večer, nebo pokud si ho rovnou schválně neplánujete a hodláte se nudit, mám pro vás tip na akci na které se můžete nudit přímo stylově :) V 18:30 se v Impact Hub v Praze uskuteční 1. ročník Nudné konference .
   Já tam budu doprovázet svého muže, který promluví na téma lexikálně-sémantické komplementarity. Jde o obor, který můj muž založil a už asi rok ho rozvíjí ve facebookovém Spolku pro lexikálně-sémantickou komplementaritu.
   Kromě toho se můžete nudit třeba u příspěvků na téma How user manuals changed the world,
Přísloví - Experimentální analýza a naučný videocyklus, Něco je na něčem (komparativní analýza obsahu s důrazem na svět zvířat) nebo třeba Reklamní meteorismus.
   Pokud dorazíte a zahlédnete mě, neváhejte mě oslovit, moc ráda si v té záplavě nudy s někým povykládám :)

  

   Udělaly jsme si s Adélkou a Violkou výlet do Tábora, kde právě probíhal Tabook - mezinárodní festival malých nakladatelů. A co se nám líbilo nejvíc? Spoustu času jsme strávily na výstavě Alžběty Skálové a Bjorn Rune Lie nejen díky nekonečné projekci tohoto klipu. Nejíň hodinu jsme strávily u stánku tohoto italského nakladatelství, rozhodnuté, že alespoň jednu knížku si tu koupit musíme - vyhrála tahle ale nebylo to vůbec jednoduché :) Trochu dobrodružná byla výstava ve Vodárenské věži (ano, díky těm žebříkovitým schodům.) :)
   Snažila jsem se kupovat knihy, které se běžně hůř shánějí (i když dneska už díky internetu není vlastně obtížné sehnat téměř nic). Samozřejmě jsme koupily i několik nových knížek z Baobabu - přestože ty už se dnes dají sehnat všude. Ale docela dobře si ještě pamatuju dobu, kdy jsem obcházela knihkupectví a marně jsem se po jejich knihách ptala. O to víc mě teď těšilo, když jsem viděla, co, jakým způsobem a v jakém měřítku jsou lidé sdružení okolo Baobabu schopní uskutečnit!
   A co jsme objevily a rozhodně vám můžeme doporučit? Třeba výborně zpracovanou dětskou knížku o současné architektuře D.O.M.E.K.., pro trošku větší děti 100 myšlenkových experimentů ve filozofii a pro nejmenší nádhernou knížečku o medvědu Johanovi.
   Rozhodně nejzábavnější je ale vidět naživo všechy ty milé a sympatické autory, ilustrátory a redaktory z různých vydavatelství, mluvit s nimi, dokoupit ty díly komiksů, které ještě nemáte, naučit se vázat sešitky japonskou vazbou, posedět u kamen v nových baobabích prostorách, večer se svařeným vínem ohřívat na koncertech a v nočních táborských uličkách si hrát na Stínadla :)
   Třeba se v Táboře za rok potkáme? :)

  
  

 

   Těsně před prázdninami jsem na jedné sociální síti zachytila výkřik budoucí nevěsty - bude se za chvíli vdávat a zatím neví v čem! Ucítila jsem příležitost splnit si svůj dlouholetý sen a opatrně jsem ušití šatů nabídla.  A tak jsem šaty ušila, svatba proběhla tuhle sobotu, nevěsta byla krásná. A já jsem spokojená, protože to celé zdaleka nebylo jen o šití šatů. Bylo to o scházení se v oblíbené vegetariánské restauraci, kde jsme úplně na začátku přemýšlely, jak by šaty měly vypadat. V další fázi šlo o bloudění Brnem a hledání velkých i docela skrytých obchodů s látkami. Bylo to o dlouhých hovorech o tom, zda opravdu všechny krajkové látky působí do jisté míry záclonovitě. Taky šlo hodně o zkoušení a měření šatů, které jsme vždycky spojily s dlouhými procházkami po lese,  s pitím kávy, čaje či vína do pozdních nočních hodin. A taky jsme si napsaly stovky mailů, ve kterých jsme probraly všechno, co snad jen trochu souviselo s vdáváním.
   Dnes ráno mi od nevěsty přišel mail s předmětem "konečně můžeme do předmětu mailů dávat i jiná témata než šaty!" a já jsem si uvědomila, že mi ty maily s předměty okolo šatů budou velmi chybět. Vlastně už mi dneska chyběly! :)
   Naštěstí - restaurace, čaje, kávy, vína, dlouhé hovory a maily zůstávají . :)

 

 

 

   Je tu léto a s ním moje druhé kolo pokusů s raw stravou. Loni v létě jsem se nedostala dál, než k hranicím  systému "Raw Till Four" - to znamená, že se celý den stravujete raw a k večeři si dáte běžné lehké veganské jídlo. V mém případě to byl třeba krajíc chleba k salátu nebo trocha špaget k avokádu s česnekem a citrónem. V zimě jsem pak jedla vařená nebo pečená jídla mnohem častěji. Celý rok jsem se snažila najít víc informací o onemocněních štítné žlázy. Sešla jsme se i s jednou známou celostní lékařkou. Zmínky o tom, že se někdo uzdravil z onemocnění štítné žlázy jsem ale nacházela zase pouze v souvislosti s raw stravou.
   Už loni jsem se rozhodla, že se z tohoto onemocnění (snížená funkce štítné žlázy) prostě uzdarvím. A to i přesto, že současná medicína s možností uzdravení vůbec nepočítá. Počítá pouze s doživotní substitucí hormonů štítné žlázy, což se mi z mnoha důvodů nelíbí.
   Mimochodem, i přesto se lékaři nezdráhají mluvit o tom, že vás léčí. Ano, léčím se se štítnou žlázou, už šest roků. Na kontroly chodím jednou za rok a téměř pokaždé mi lékařka zvýší dávku léků. Ani jí, ani mně to nepřipadá divné a to mě přivedlo k zamyšlení nad tím, kam až se dnes posunul význam spojení "léčit se". Dnes se docela běžně užívá ve smyslu "brát léky bez cíle uzdravit se". Většina léků totiž jen mírní nebo potlačuje projevy nemocí, takže, když léky užíváme, cítíme se pak "jako bychom byli zdraví". Pokud ale čekáme, že se uzdravíme a léky vysadíme, nedočkáme se. Tak se pak můžeme léčit třeba  šestnáct let s astmatem (můj případ), dvacet let s vysokým tlakem a podobně, určitě máte ve své bezprostřední blízkosti taky někoho, kdo se "léčí". Léčit se dnes doslova znamená zaplavovat svoje tělo léky.
   Ano, jsme pak na lécích závislí, nesmíme si je dovolit jen tak vysadit! Ale co když se stane nějaká přírodní katastrofa a léků bude málo? Nebo co když si najednou uvědomíme, že nás to užívání obtěžuje? Že nám vadí tolerovatelné ale přesto patrné vedlejší účinky. A hlavně, co když chceme být zase úplně zdraví?
   A tak jsem se rozhodla, že to zkusím letos naplno. Lidí, kteří si raw stravou vyléčili kdejakou chorobu je plný internet, ale jak zjistím, jestli je to pravda? Tak, že to taky zkusím. Aby to bylo průkazné, rozhodla jsem se nejmíň dva měsíce jíst jen raw stravu, žádné kompromisy.
   Já vím, budu zase jen další zmínkou na internetu. Ale třeba alespoň pro vás, co mě znáte osobně, bude mít moje zkušenost nějakou hodnotu.
   Takže: Fotím svoji loňskou zprávu z endokrinologie a přikládám ji sem. Tehdejší hodnoty vychází z toho, že užívám jednu tabletku Letroxu (50 mg) denně. Letos na konci léta tady zveřejním svoji letošní zprávu, ať už bude jakákoliv. Můj předpoklad (pokud by raw strava neměla žádný vliv) je, že se mi hodnoty opět zvýší a lékařka mi přidá obden další půltabletku - takhle to dosud fungovalo.
   Pokud máte někdo podobnou zkušenost, budu ráda když mi tu necháte komentář, nebo pošlete zprávu. Budu taky moc ráda, za radu, čeho se najíst opravdu dosyta při tom, že toho nemusím sníst na posezení půl kila. :)
   Krásné letní dny :)

   Během posledních tří let jsem strávila deset týdnů v absolutní tmě. Pobývala jsem v pohodlné klimatizované vilce i v hliněném domku s podlahou z udusané hlíny. Většinou jsem ve tmě strávila týden, jednou jsem zůstala dva týdny.
A co jsem tam našla? Lásku! Ne lásku jako líbivý esoterický slogan, ale lásku jako neoblomnou fyzikální veličinu.
   A protože článků o tom, co se dá ve tmě zažít, vidět a cítit vzniklo v posledních letech poměrně hodně, rozhodla jsem se, že zkusím napsat něco o tom, jak pobyty ve tmě mění člověka a jeho vnímání světa z dlouhodobého hlediska. Pokud vás tohle téma zajímá, víc si můžete přečíst právě tady. Nenapsala jsem nic, čím si nejsem jistá a nic, co bych sama nezažila. To čemu nerozumím, nebo to zatím neumím pojmenovat jsem si nechala pro sebe :)

   Krásný den :)

   ...svoje zážitky s tmou jsem před třemi roky začalka zpracovávat formou komiksu, který jsem nikdy nedokončila a teď jsem ty zápisky našla. Tady je jedna stránka :)

   Dneska jsem si vymyslela novou hru, která mě natolik baví, že se s vámi o ni musím podělit. Přes veškerou jednoduchost je velmi efektní.  Potřebujete jen sedět, nebo stát někde za oknem, pěkně v teple. Venku fouká vítr a stromy a keře se vlní, třepotají lístky a mávají větvemi. Vtip spočívá v tom, že sami sebe přesvědčíte, že venku vůbec nefouká vítr, vítr vlastně vůbec v tomhle světě neexistuje. Naopak zde ale máme stromy, které se hýbou. Tančí, mávají si, hladí se navzájem. Celé ulice jsou najednou neskutečně živé! A poněkud znepokojivé, pravda ;)
  Musím se přiznat, že jsem tuhle hru nevymyslela. Naopak, zamyslela jsem se v autě natolik, že jsem úplně zapomněla na tenhle svět a ze zamyšlení mě vytrhlo překvapení! Jak se ty stromy nádherně pohybují, s jakou láskou a vřelostí! Ano, doslova mě to rozesmálo :)

  Fotky pohybujících se stromů sem dávat nebudu, ale kdyby si někdo pamatoval naši chýši ...už roste, obrazila!

Krásný den! :)