Právě čtu knížku o přístupu tibetského buddhismu k léčení a narazila jsem v ní na zajímavou pasáž věnovanou jídlu. Autor (Tulku Thondup Rinpočhe) v ní vyjmenovává některé běžné buddhistické praktiky spojené s konzumací jídla. Já sama už od dětství u jídla nejraděj čtu. Cokoliv od právě rozečtené knížky přes náhodně vybranou knihu z vlastní knihovny až po reklamní letáky nebo katalogy. S manželem a s dětmi jsme si zvykli u jídla hrát hry, třeba i dvakrát denně! Samozřejmě vím, že by bylo ideální se u jídla soustředit na jídlo, ale to mi vždycky připadalo velice zdlouhavé a nudné. Ale teď jsem si to vyzkoušela.
 
   Zmiňované praktiky jsou jednoduché a krásné a mám chuť se o ně podělit, tak vám je tu ocituji:

• Jíme-li s plným soustředěním, pěstujeme vědomí, klid mír a radost.
• Jíme-li s poděkováním všem, kdo přispěli k tomu, že se tento velký dar dostal na náš stůl, pěstujeme lásku a schopnost oceňovat druhé.
• Jestliže jíme s přáním udržovat tělo, aby mohlo sloužit mnoha druhým, pěstujeme schopnost vidět víc než jen své omezené sobecké zájmy a šlechtíme zvyk oddávání mysli a těla vyšším cílům.
• Pokud jíme s vděčností za dar pro naše tělo, které je nádobou pro úžasný život, podporujeme přátelství, schopnost oceňovat druhé a úctu ke svému tělu namísto lpění, chtivosti nebo nenávisti.
• Jestliže jíme potravu se záměrem živit bakterie, které obývají naše tělo, pěstujeme smysl pro účel, lásku a šlechetnost.
• Jíme-li potravu s postojem nabízet ji božskému tělu nebo božstvu v našem těle, jak to meditující dělají, pěstujeme velké přednosti a požehnané energie.
• Tím, že jíme se správnými myšlenkami a pocity, měníme se v klidné a radostné osobnosti. Tyto vlastnosti nám prospívají a mohou nás přeměnit ve zdroje míru a radosti pro všechny.

  Zjistila jsem, že jenom přemýšlením o těch, díky kterým se moje jídlo dostalo na můj stůl bych mohla strávit celý oběd. K jejich vyčíslení by mi nestačilo trojmístné číslo! (Uvažovala jsem třeba i o lidech, kteří vymysleli obalové materiály pro suroviny, ze kterých jsem vařila. A pak třeba o lidech, kteří tyto lidi učili ve škole. Nebo jejich rodiče. Nebo je to hloupost?) Každopádně asi po měsíci soustředěného jezení jsem zjistila, že tyhle zvyklosti opravdu vedou k jakési větší vnitřní spokojenosti, radosti a k celkovému štěstí. Takový tichý a hřejivý pocit, že je všechno správně a dobře. Jako když vložíte poslední dílek do skládačky puzzle a uvidíte najednou celý krásný obrázek.
   A mimochodem ta kniha je utajený poklad. Našla jsem v ní velice silné a účinné rady, i informace, které jsem jinde marně hledala.

  A je to příliš hloupé dávat k tomuto zamyšlení fotku jídla, ale dělám to. Protože to celé píšu u oběda, právě u tohohle. A vyšel mi i čas na nějakou tu praktiku. Zkuste to taky! :)