A máme za sebou poslední školní rok doma. Zvládly jsme spolu 3. a 6. třídu. Od stavby atomu přes punské války, hmyz s proměnou dokonalou i nedokonalou, magnetické účinky elektrického pole až po konstrukci pravidelného šesti, osmi, dvanácti i šestnáctiúhelníku. Zvládly jsme největší společné dělitele i nejmenší společné násobky. Ostnokožce, kroužkovce i lidská práva. Římské císaře i řecké kolonie. Vyjmenovaná slova i násobení mimo obor násobilek.
Od září nás čeká pravidelný režim. Žákovské knížky, ranní vstávání, svačiny, písemky, přestávky, rodičovské schůzky, domácí úkoly, paní učitelky, přezuvky a aktovky. Adélka i Violka se rozhodly, že už půjdou do školy. Těší se neskutečně, tak, jak se těšívají děti do první třídy.
   Minulý týden jsme jeli na poslední přezkoušení do školy, ve které byly holky zapsané (máme to asi dvě hodiny cesty). V každé dědině okolo sedmé hodiny postávaly na autobusových zastávkách děti s aktovkami. Děti, které brzo ráno vstaly, nasnídaly se a  vydaly se na cestu. Každý den s důvěrou obětují svůj čas a svoji energii systému i lidem, kteří si tuto jejich oběť málokdy uvědomují. Čas dětí je stejně vzácný jako čas dospělých. Čas můžeme naplnit čímkoliv. Svůj i svých blízkých. Je příjemné uvědomit si, že máme moc plnit životy lidí okolo sebe radostí, nadšením a láskou. A je příjemné vyzkoušet si, jak moc je to jednoduché :)