Původně jsem měla v úmyslu věnovat část tohoto blogu i józe. Nejsem žádný jogín, takže o cvičení se tu rozepisovat nebudu. Jógu cvičím, dosud mě ale míjely všechny ty věci okolo, mám na mysli především očistné techniky.
   Minulý týden jsem si ale koupila konvičku na proplachování nosu. Přesvědčily mě všechny ty články o tom, jak se díky této technice definitivně zbavím rýmy, alergické rýmy, či snad dokonce všech neduhů "od ramen nahoru", jak tvrdí jogíni :)
   Celá procedura je překvapivě mnohem příjemnější, než jsem čekala. Po prolití nosu slanou vodou se dočkáte podobného pocitu, jako když si ráno umyjete obličej, teď ale zevnitř. Prolévání samo je poměrně jednoduché, mají ho zvládnout i děti od tří let.
   A zrovna jako na zavolanou má Violka od včerejška festovní rýmu. Takže můžeme zkoušet konvičku přímo na bojišti :) Zatím můžu vyslovit pouze dílčí názor a ten zní tak, že po každém propláchnutí nosu přestane Violka asi na hodinu smrkat a kýchat a že si nos chodí proplachovat sama od sebe.
Celé to vypadá mnohem hůř, než jak to potom probíhá. Takže i když nemám ve zvyku svoje děti uplácet a už vůbec ne sladkostmi, za první prolití nosu dostaly čtvereček čokolády. Za vynaložený stres a odhodlání, aby rovnováha zůstala zachována ;)
...Pokud vás tohle téma zaujalo, na internetu najdete velké množství článků a videí o tom, jak konvičku používat. Hodně štěstí, krásný den :)

   Kdyby vás zajímalo, proč tu nejsem a co právě celé dny dělám, můžu vám to povědět. Překopávám totiž zahradu. Ano, rozhodla jsem se na poslední chvíli, než vzejde zaseté luční osivo, rozkopat a  urovnat brázdy, které zůstaly po podzimním zorání úplně všude. Špatně se po nich chodí a jsou plné kamení. Kdyby nám teď zarostly trávou už bychom je tu měli napořád.
   Ano, máme docela velkou zahradu a jde to pomalu. Spočítala jsem si, že když budu kopat každý den tři hodiny (hodinu ráno, než se děti vzbudí, hodinu po obědě, když odvezu děti do kroužků a hodinu večer) za dva týdny bych mohla mít celou zahradu hotovou.
   Zní to docela hrozně, ale já jsem na něco přišla. Když každý jeden čtvereční metr kopu s představou, že je to jediný a poslední metr, který uhrabu a vyberu z něj kamení, stává se z celé věci klidná, příjemná a přitom vysoce duchovní činnost. A té přece není nikdy dost ;)
   Pro představu přidávám i fotky před a po ;)
 

Jedna malá novinka se zanedlouho objeví u mě v obchodě. Taštičky vystužené pevnou ale měkkou výstuhou. A pokud je vám povědomá dečka na stole... ano, vyměnily jsme si navzájem s mari.bou na Dyzajn márketu skoro všechno, co jsme měly v nabídce :)
Krásné dny :)

   Začalo to před pár lety, když jsem vodila děti na hodiny tancování. Ve studené šatně se převlékaly a já jsem jim skládala oblečení na hromádku. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jim s těmi vyhřátými kousky oblečení beru něco vzácného. Tehdy jsem začala přemýšlet o tom, proč vnímám teplo vydávané tělem jako vzácnost a proč mám pokaždé problém nechat jejich vyhřáté oblečení jen tak ležet v šatně a odejít.
   Přemýšlela jsem často a trvalo mi to asi rok, možná rok a půl, než jsem na něco přišla. Byl to jeden z těch jasnozřivých okamžiků, kdy najednou víte všechno a zdá se vám to velmi prosté. Teplo vydávané tělem je jedním z projevů duše v těle. Jedna z nejvzácnějších věcí, které máme. Nejcennější dar, který můžeme komukoliv poskytnout. Vědomě či nevědomě. Obejmout, nebo pro někoho cizího zahřát sedadlo v tramvaji.
   Pokud víte o někom, s kým můžete jakýmkoliv způsobem svoje teplo sdílet, vězte, že větší štěstí tady a teď jen těžko budete hledat.

O tohle se s vámi musím podělit. Kdybyste náhodou netušily, jak vylepšit rodinnou atmosféru :) Překvapte manžela bombastickým účesem! Obrázky od Adélky :)

 

   Kdysi jsem se v knize Jaroslava Svobody Ekozahrady dočetla o tom, co se stane, když ze sadu zmizí ptáci. Stromy přestanou plodit. Přišli na to náhodou jednou v americe, když v jednom sadu spolu se škůdci vyhubili i ptactvo.
   Ať teď listuji zmíněnou knihou jak chci, na tento úryvek nemůžu narazit, tak ho tu nebudu citovat. Vzpomněla jsem si na něj nedávno, když se v zahradě u domu, kde jsme donedávna bydleli, stal malý zázrak. Stará švestka, která už léta nerodila, se najednou obalila plody tak, že se jí pod jejich tíhou lámaly větve.
   A tehdy jsem si vzpomněla na zmíněný úryvek popisující nešťastný přehmat s postřiky a napadlo mě, že jsme u nás provedli opačný pokus. Ten rok jsme totiž do koruny téhle švestky v zimě umístili krmítko pro ptáky. Koruna pak byla po celou zimu a jaro pořád plná nejroztodivnějších ptáků.
   A možná, že to bylo i úplně jinak, co já vím.
   Každopádně by mě teď zajímalo, jaký užitek budeme mít letos z toho, že máme každý den srnky až u domu :)
   Krásný zimní Zelený čtvrtek vám všem :)

Už týden od rána do noci jenom šiju. Dokonce i u jídla. A snad poprvé v životě se mi daří dodržet časový plán, který jsem si vymyslela. Už mě čeká jen výroba vizitek a nástěnky na připevnění broží.
Na sobtním Dyzajn Márketu se sejde 130 tvůrců a tak jsem svůj sortiment založila na taškách. Myslím, že nic jiného nakupující, kteří se dostanou až k našemu stolku už potřebovat nebudou :) Pro jistotu jsem šití tašek proložila i ušitím několika broží, náramků a malých taštiček do pasu. Už mě čekají jen čelenky a můžu vyrazit :)
V sobotu nás najdete u jednoho stolku společně s mari.bou. A abych se vám konečně nějak odvděčila za přízeň, tak když se mi představíte jako čtenářka mého blogu, máte u mě slevu 50 Kč.
(Za fotku Clooneyho, stejně jako i za obrázek na ní, děkuji Violce.)
Krásný zbytek týdne :)